Smysly bystří, špičatí. Koeficient jejich špičatosti je opravdu nevídaný. Na každém kroku se děje něco nového a je celkem složité to správně vnímat, nebo alespoň vnímat dostatečně rychle, než se celý význam rozplyne jako mrak a změní v úplně jiný. A stejně jako dnešek pozdě začal, je strašně jednoduché ho zase brzo ukončit.
Před očima blikají barevné obrázky. Tisíce obrázků. A jsou pestré, zářivé. Rozeznat v pravou chvíli sny, halucinace, skutečnost, realitu… se skoro nedá. Vždycky mě bavilo spoustu výřečných umění, přípravy kliček, diplomatické strategie, konstruktivní plánování; pečlivost. Najednou je všechno kdesi mezi euforií a slow-motion výbuchem, při kterém se jedinečná celistvost rozpadá prach. Vypořádat se s libovolnou škálou nálad lidí kolem je snadné, ale neumět najednou reagovat na vlastní pocity pokaždé příšerně vyděsí. Počkat, pocity? Svévolně deintegrují sady pragmatických doktrín. Dokud to jde, budu se snažit tyhle věci zachytit. Dokud jsou tu ve vzduchu celé a jasné dokončené věty.
-
Vyšívaná omeleta -
Jednoduchá myšlenka převedená do soustavy rovnic -
Kafík
-
Příprava vepřáka -
Vepřák -
Bitvička
Dělám si teď často vepřáky - pork sandwiches, my favorite - jako kdyby to kolem bylo Miami. Simple taste. Vždycky se pak objeví káva, která prozáří jakýkoliv den. A po večerech namáhavá industriální procházka se zdárným koncem. Rutinní záležitosti, rafinované v rituálu.
Ve chvílích koncentrovaného soustředění se taky povedlo dopsat další cosi jako mistrovské dílo, možná dokonce tři - co dřív bylo nepředstavitelné, se znenadání zhmotnilo za jediný den. Třeba desítky milionů záznamů vykreslených v překrásném grafu za méně než čtvrt sekundy s limitem hluboko pod 16 MB RAM - buď je to opravdový epický úspěch, nebo dotek magie. Ale dřív se to přece tak skutečně běžně dělalo a nikdo neměl Xeony a ZFS.
Baví mě u toho i Clash of Clans, říkám mu občas clash of clang a nadávám na GPL od rána do večera. Mimoděk, pochopitelně. Je to přitom tak krásně typické pro léto, jako za čivických nocí, kde poprvé zafiguroval třeba Travian. Dává to dokonalý smysl - nějaká zdlouhavá strategická hra a Dexter. A protože kromě sebe nevidím na obzoru žádnou příšerku nebo svědomí, je všechno opravdu snazší. Bez ochechulí.