Je to tam, žádná výzva se nekonala - čistý průměr 1.00 a tím to končí. Poslední dny s motykou splnily svůj dvacetistránkový účel a konečně zas nastal čas na dlouho odkládané operační programy pro jiné účely. V jejich rámci konečně padla i dlouho očekávaná platina z Hitmana - bohužel nedojetá na 100% skóre, ale vydobytá čistě hrubou silou, jako zadostiučinění za vším utrpením minulých měsíců. Win-win.
Od mrazivého začátku roku se víceméně ukázalo, že ani tak nezáleží na přesnosti, jako spíš na skutečných znalostech a umění správně vyjednávat, chovat se jako boss a pokud to jde, nikoho přes otázky ohledně financování z ESF nepustit ke slovu. Nejinak tomu bylo právě i teď naposledy při matemagii, o níž jsem minule trochu pochyboval, ale vzhledem k ultravýhodným podmínkám šlo všechno jako po másle. Shodou dekadentně nepravděpodobných náhod jsem se tam sektal i s kolegou s podobným elitářským osudem, což se výrazně promítlo v závěrečném hodnocení, kde mi bylo řečeno, že kdykoliv přijdou elitáři, je to neuvěřitelně přínosné. Teď je otázka, jestli to něco vypovídá o nás, nebo o celé univerzitě. Asi tak trochu o obojím.
K totálnímu uzavření a spálení mostů je ale ještě potřeba domatlat nějakou malou javičku, která by sama o sobě byla úplně v klidu, kdyby ovšem nemusela být obalena tím jejich povinným bazmekem bez pořádné dokumentace. Ale tak co se dá dělat, sem tam se to snese.
V posledních dnech mě mile potěšilo moje budované enterprise peklo, totiž jeden nepřeflashovaný TP-Link, který pravděpodobně, ale navzdory vlastní dokumentaci, komunikuje s RADIUSem přesně podle mých představ, což se ale bohužel nedá nijak ověřit - všechny požadavky vždycky přijdou na konci týdne odpoledne, kdy to už nikdo nepoužívá a logy pochopitelně zejí prázdnotou. Je to klasický případ selhání komunikace, protože si lidi raději stěžují, že je všechno úplně na nic a ostatní dělají všechno špatně, než aby přišli a poprosili o expertní radu, jíž by se jim pochopitelně dostalo.
Deštivé dny byly krom společnosti makrolidových antibiotik také docela zajímavé v tom, že jsem díky minjíkovi a jeho magickým koulím rozjel Ingress pod iOS a začal ho trochu víc koumat. Koncept je ze začátku docela zajímavý, protože mobilní geolokační hry mají budoucnost a vybízí k zajímavému trávení volného času s přáteli venku v terénu, bohužel realita je opět docela jiná. Prvním velmi závažným a odrazujícím faktorem je absolutní anarchie a neúcta k organizaci, přesně jak ji známe ze světa Androidu a jeho uživatelů, kdy jsou portály na špatně či zcela nesmyslně pojmenovaných místech, mají spoustu duplicit a hlavně jsou nepřesně umístěné. Druhá nevýhoda je hned v úvodním konceptu pouhých dvou frakcí - nebo se mi to možná zdá jen ze zdrojového kódu - takže případná budoucí dějová rozšíření nebudou možná. Zdrojový kód samotný pochopitelně taky není žádná sláva, protože je primárně psaný pro Android a iOS je tu jen jako trochu upatlaná nadstavba, která ani z desetiny nevyužívá nabízený potenciál platformy. Možná se to časem zlepší, ale otázka je, zda to bude chtít někdo s iOS vůbec používat vzhledem k již zmíněnému androidímu problému s disciplínou.
Letošní léto může tedy konečně začít a strašně mě už zajímá, jaká příšerka se v něm objeví.