Dlouho odkládané květnové dny s motykou v hlavě konečně nastaly. Jako poslední zbytečnou věc potřebuju dodělat už jen nějakých dvacet stran kulturních výpočtů a teoreticky padla. Díky vrtání se v ESF, masivnímu pedagogičnu, za hodinu zvládnutému rychlokurzu klávesových zkratek v Eclipse a bezchybně stvořenému magickému koutku zatím aspiruju na 1.00 za tenhle semestr. Oujé.
Bohužel právě matemagie mi to může pokazit už jen kvůli tomu, že se mi nebudou chtět na závěrečné akci dodělávat detaily. Ale kdo ví. Pravda je, že mě teď strašně baví dělat právě detaily a kreslit všechno ručně a hlavně barevně. Minulá verze, tedy ta zimní, zabrala víceméně celé svátky a všechny její grafy a čáry máry v nich byly dost fádní a nezajímavé s málo barvami a nechtělo se mi těch pár bodů už prostě dodělávat. Teď je to o něco lepší, všude to díky pastelkám září a jde to rychle od ruky.
Včera jsem si vzal spolu s deštníkem pár takových diferenciálních šrapnelů s sebou do práce k záhadnému a minule zmiňovanému stroji, i když jen se šmírákem a bez barev. Ale vyplatilo se to, protože onen stroj je úplně k ničemu a bude potřeba ho komplet přeměnit - ve volném čase. Takže si tam celou dobu sám jen tak ze strany na stramu chroupal a první budník mi mezitím poskytl útočiště, přístřeší a celý volný stůl na tyhle diferenciální radosti, které ovšem skončily ve chvíli, kdy se tam objevila první parciální zlomenina a celé se mi to zaseklo.
Během koumání v budníkové síti z pohledu ryzího prvobudníkovce přišlo i na pohoršující zjištění, že ta stále omýlaná pitomá psycholožka je ještě horší, než se původně předpokládalo, takže kromě toho, že zcela přidrzle rozdává přístup do sítě (ve které sama jako nemá co dělat) potenciálním cizákům, tak si ještě nosí vlastní tupá a zavirovaná zařízení a přímo tak krom evidence ještě ohrožuje účetnictví. Děsím se brzké přímé konfrontace, ale už teď je jasné, že si pro ni v nově budovaném pekle připravím speciální kruh, kde bude mít jen pocit, že je s námi na síti. Vůbec nejlepší by bylo ji prostě zamknout někde v kumbálu mezi košťata a bylo by. Je to přesně ten speciální druh lidí, co možná nějak pokoutně asi dělají svoji práci, ale většinu času spíš narušují, přidělávají a znemožňují práci ostatním.
~ ~ ~
Dneska jsme si dopoledne konečně udělali prima oslavu narozenin. Čumáček dostala výbornou kachní kapsičku a byla strašně moc spokojená. Druhou dávku si následně vysloužila za statečnost, když si nechala vytáhnout nasosaného klíšťáka a ani u toho zas tak moc neprotestovala. Pak si celé odpoledne zase hrála venku na zahradě v keřích a kdo ví, jestli se tam nenasosal nějaký další.
Motykové začátky přes poledne a časné odpoledne patřily zase výborným korálkovým rozhovorům s Romangou, která je nejšikovnější, ale matemagicky je teprve ve druhé třídě. Přesto jsme spočítali, že je všechno neuvěřitelné drahé a lidi neví, co s penězma. A když ví, tak to za nic nestojí. Podle mě je teda daleko horší, že spíš neví, co sami se sebou a odmítají se neustále vzdělávat. Chvíli mi z toho bylo špatně, že musím žít v zemi, která si vzdělání vůbec neváží a ničemu nechápe. S tím se asi pro teď nedá nic dělat, všichni jsme v jistém smyslu nedocenění - takže to v nejhorším případě zkrátka dopadne jako v Jurském parku a dinosauři všechny pokoušou, čímž se to celé vyčistí. Je to celkově pozitivní myšlenka.