Eida.cz - Poslední duben

Neděle jsou asi nejpodivuhodnější a nejzvláštnější dny v týdnu. Všude bývá až odstrašující klid, nikdo není k dosažení, ve věži jednoduše straší a na nebi nad námi se vznášejí otazníky. Na druhou stranu je i takový klid, zejména minimální provoz na nočních silnicích, zcela k nezaplacení. Alespoň pro těch pět posledních neděl to platí dokonale.

Vybavuje se mi jeden z těch nejméně pochopitelných momentů, když jednou takhle po nedělním výletu přijíždím domů, klíčky chřestí, dveře krásně klapnou a na protějším chodníku se z pološera objevuje jakási slečna a upřeně civí. V jejích očích je něco jako nedůvěra a vztek a ještě ke všemu je celá oblečená v růžovém. Takhle děsivý moment se skutečně vryje do paměti, nebo ne? Hodinku po tomhle incidentu jsem to chtěl ještě celé přehodnotit, což se mi stává často - a je to možné díky pečlivému záznamu všech cest na kamery. A tady nastává ta záhada. Ze všech stran, ulic a míst, ze kterých se mohla objevit, nepřichází, kamery mlčí, nikdy se to nestalo. Žádní svědci. Je to divočina vzhledem k tomu, že se tu neobjevují ti zmiňovaní démoni.

Ale třeba to byl jen optický klokan, jako všechno ostatní. Nebo něco, co vzniká z přepracování a z přemíry znechucení. Zaplaťpandu, veškerá práce plánovaná na tenhle duben se zvládla sama od sebe dokončit a nezůstala po ní ani šmouha - a byly to hrozivě náročné týdny, plné kafe, nadávání na Windows, psaní nesmyslů a nedostatku spánku.

Ono to takhle zní dost děsivě, když měsíc kvůli blbostem bez náhrady uteče, ale soudě dle včerejšího dotazníkového večera se zas tolik asi nestalo. Všechno to bylo vlastně pořád o dotaznících - jak je kdo spokojen se svou bankou, mobilem, milenkou, případně jak kdo vyplní podklady pro autoevaluaci vyučovaných předmětů rádobyinovovaných zpronevěrou peněz z evropských dotačních programů. Je v tom budoucnost a všechno je o komunikaci, která, zvláště v tom naposled zmiňovaném případě, parádně selhala. Bývalo kolikrát snazší se domluvit i s Nastěnkou, která dala klidně adin bod navíc, než s někým, kdo absolutně nechápe, že lidé z neekonomických oborů mohou mít třeba i jiné priority, než jaké jsou vštěpovány do hlav těmhle moderním inovátorům, kteří se usmívají a prohlašují, že zde dělají velký byznys. Nic ve skutečnosti nefunguje.

Taky to bude už nějakých 1200 dní, co si vyloženě minimálně doma nesladím kafe a nebaví mě to. Podle hodnocení dnešních narozenin je to sice něco jako známka punku, ale je dost možné, že je za tím mnohem víc. Ostatně i běžná dopoledne se teď čím dál častěji stávají místem plným úvah a pochybování o darwinovské evoluci a podobně. Jako kdyby všechno začalo do sebe zase zapadat a zbývaly už jen poslední kroky k tomu, aby bylo všechno zase jako dřív. Nasvědčuje tomu i jakási neprovázanost, inerce toku podstatných a nepodstatných událostí vedle dvou velmi zajímavých změn - neměly žádný efekt - tak je to asi osvobození.

Je poslední duben a věř mi, je to den jako stvořený pro povznesení se v kavárně. A olíznutí čarodejnice.