Probuzení do dnešního sychravého rána pípnutím mailu bylo po včerejším večeru skoro jako za odměnu. Nebo možná spíš za trest, ale vzhledem k tomu, že nikdo nikoho netrestal, to nejspíš nebude pravda. Nakonec se za dveřmi ozvalo ještě roztomilé zamňoukání a mail byl naštěstí zapomenut a ponechán svému osudu.
Z jara se stal opět podzim, z nebe spadla mlha a po dvorku se rozeběhly obří krysy.
Včera se konečně naplno ukázal smysl pro dobrodružství a nečekaně vším zamíchal. Naštěstí. Zkrátka a dobře, teď je zas tolik práce, že se samovolně aktivují prokrastinační kanály a jeden z nich zrovna pár hodin před půlnocí přímo výzýval k výletu, nebo něčemu výletu podobnému. A zvrhlo se to. Komplet v černém, protože to je moje nejsvětlejší barva, jsem kolem skupiny rozjančených teenagerů projel autem tak brutálně, až to nechalo ve vzduchu šmouhy. Dvě. Bylo by to bývalo jen tak bez cíle, ale na poslední chvíli jsem někoho přemluvil a nakonec jsme vyrazili vstříc jednomu nejmenovanému fastfoodu, a to ze zcela zákeřných důvodů.
Tenhle pro dnešek raději nejmenovaný spoluvýletník tu někdy v minulosti ve vší úctě prováděl komplexní kontrolu a hned ukazoval, co všechno je najednou špatně. Jak jim čouhají odpadky ze země, jak si nedávají na svojí práci záležet, jak mají křivě napsané nápisy. Slečna za kasou vypadala, že má všechno na háku, přestože jí ten večer už pěkně nudí. Měla ve vlasech kytku a mračila se tak, až se určitě i nebe v Krně nad Dejvem zatáhlo. Nakonec naši objednávku sice přijala, ale ne podle služebního protokolu a už vůbec ne podle našich představ, ale co se dalo dělat. U stolu jsme pak rozjeli velmi zajímavou debatu o nedostatcích, dívali se zákeřně po stěnách, prostředí i ostatních hostech a nakonec se tam z čistajasna zrodila úplně úžasná marketingová myšlenka, jak už to takhle po večerech a nocích bývá, když Nighthawks nad něčím koumají a vytvářejí jeden geniální nápad za druhým. Jako bonus to navíc pomůže se školním projektem, který by byl bez něčeho podobného jen zbytečnou zátěží v moři další práce. Po posledním znechucení se nad tou kytkovou slečnou jsme zakončili večer domácím lattéčkem a bábovkou. Byla přesně půlnoc, takže se to rozhodně hodilo.
Taková noční latte párty neměla nejmenší chybu, na druhou stranu mě poněkud znepokojilo, že krom speciálních zdrojů kdesi v Německu už není normálně k dispozici kafe pro každý den, taková ta obyčejná a všední věc. Trvalo strašlivě dlouho ji najít a teď, po tisíci dnech a konci světa, se ji zloduši rozhodli přestat vyrábět. Copak aspoň něco nemůže vydržet věčně? Odhadem to bylo pouhých 324 litrů, a to je velmi zbytečné číslo. Po několika dnech o velmi kvalitních svátečních kafících se mi už začalo zdát, že to celé na plotně vypadá jako BOINC, ale zkušenost je to k nezaplacení a chuť je vyvedená k absolutní dokonalosti.
Možná je to posedlost, ale počítám - počítám, kde se jen dá. Sice jsem získal na 4sq tip, že mám skvělou výpočetní farmu, ale strojů bohužel nemám k dispozici tolik jako kdysi. Ale co se teda týče 4sq, konečně se mi přes web povedlo objevit rozhraní pro úpravu venues, takže všechny napáchané chyby díky iOS 6 mapám byly opraveny a všechno je tím pádem v pořádku. O něco víc mě děsí, že mě chce někdo potajmu čekovat kdesi v Rabštejnské lhotě, takže kdo ví, co se tam po nocích děje a jak tam asi vypadá život.
Ve středu přijde zase začátek, kdy se po neskutečných mnoha měsících pracovně sejdeme a pohovoříme, co všechno bude potřeba udělat k našemu budoucímu padesátému výročí. Hodně věcí se změní, bude to naprostá špička, jen ještě sehnat někoho, kdo bude ochoten se starat o nějakou tu asistenční propagaci na sociálních sítích. Jedna kolegyně byla teď násilně zaregistrována, takže by se o to spolu s dalšími mohla taky postarat, pokud teda bude hodná. Na druhou stranu mě znepokojuje nevyvedené pracovní komunikace s nulovou zpětnou vazbou a mám pocit, že je to ostuda, protože to není profesionální a prostě se to nedělá. I pokud někdo sní pavouka a dá si to pak do flagu, měl by přistupovat k věcem trochu zodpovědně.
Bohužel se takové věci dějí, co se dá dělat. Není to tak jednoduché jako po nocích něco matlat a sledovat u toho Prostřeno a jiné pořady o vaření, kde obvykle nějaká Alenka nasadí vysokou Laďku a pak se všichni pohádají, aniž by ochutnali třeba jídlo, které v takových pořadech vážně není podstatné. Naštěstí jde díky tomu všechno líp od ruky a snad bude do konce dubna všechno hotovo a zabalené, bude víc času, budeme se moci zase více soustředit na záhady nočního pravopisu a užívat si konečně jaro. A taky jsme už dlouho neskládali jeřáby.