Zdánlivě volný únorový týden. Neprojevuje se to ale vysedáváním u IM, právě naopak. Absolutní únava a ne úplně dobrovolné noční hledání chyb v projektech a dopisování nočně-geniálních částí kódu má přímo upíří efekt. A hektolitry kafe tomu taky nepomáhají. Přesto chci ale věřit, že utržená pacička u RJ-45 je zatím ta největší starost.
Všechno se zas pomalu mění. Možná je tohle skutečně ten poslední týden po tisíci dnech, kdo ví. Bylo by to strašně super, kdyby to ovšem super bylo. Není. V tom mezičase ale jinak není moc co dělat, takže bych teď strašně rád, dokud je ta možnost otevřená, dojel další platinku, která by mi mohla spadnou z nebe - a to za Hitmana; bude se ve sbírce krásně vyjímat. Jenže je to na strašně dlouho, protože co by byla platina bez 100% pocitu, tj. získání všech challenges a dojetí na maximální skóre ve všech levelech. To se prostě do konce týdne nepodaří, pak bude zas paladinský víkend a potom už asi těžko bude na něco čas kvůli pokračování v boji proti minisesterstvu školství. Tenhle záchvat platiny naštěstí neprožívám sám, i dnešní kafe u Jareda ukázalo, že platinování a maxování ranků je důležitější než všechno ostatní, teda krom upravení nové SSD trojky na trojku normální.
SSD samo o sobě jako nápad špatné není, ale hodně záleží na jeho konkrétním použití a úmyslech. Nějaký ten týden se mi tu na stole válí podobně zmršený plastový šmejd, totiž Acer AspireOne ZG5, který rozdával kdysi Mountfield zdarma. Zdarma se mi zdá jako neúměrně vysoká cena za takový krám, pro který si Terezka ještě ani nepřišla, přestože prodělal spoustu krvavých operací, aby se dal možná i trochu používat. Používat se sice nedá, ale je to tak o gorillion procent lepší než v původním stavu. První chybou je pokoušet se na to vůbec Windows dostat, ale obyčejní smrtelníci, kteří tohle dobrovolně mají, si asi těžko umí představit, že nemusí žít pod jařmem Microsoftu a zastaralých technologií, takže bylo nutné vymyslet, jak na to Windows vůbec dostat. Polologickou volbou byly Win 7, které jsou na tom rozhodně rychlejší samy o sobě, bohužel v základu jdou instalovat pouze na NTFS, což je první záchytný bod toho extrémně odfláknutého SSDčka, které s tím prostě fungovat nechce a pravděpodobně nebude. Nejjednodušším řešením bylo přeflashovat firmware, připravit si čistou instalaci a následně ji po všech krkolomných úpravách pro výkon po síti přehodit na skutečný stroj, který v té chvíli pracoval na svém 100Mbitu s průměrnou efektivitou 91 %. Po prvním zběsilém bootu si to pak natáhlo ovladače, následovala instalace FlashFire a především vypnutí řízení spotřeby u všech zařízení, kde to jen šlo, především ale atherosového čipu. A bum. Funguje to. Ale používat se to pořád nedá. Hodně štěstí s tím, já to už nechci ani vidět.
Další potíží k popřemýšelní o tomto týdnu jsou mraky neznámých lidí, kteří se jen tak sami od sebe ozývají, aniž by cokoliv chtěli. Chápu, minimálně 1200 lidí mě zná a já je ne, dokonce je ani znát nechci, ale zpravidla se netvářím špatně pokud prostě přijdou, pozdraví a řeknou co chtějí. Telefony, ve kterých se nikdo neozve, byly prostě a jednoduše nahlášeny a zablokovány... heh, jen to dopíšu, zkouší to volat právě v tuhle chvíli, divný :). Pak ty chráněné sítě, o kterých není moc zvěstí... No a Ruby? Nevím, nejsem úplnej vegetarián.
Není proč se na zítřek těšit, přesto se nedá nic dělat a jen doufat a doufat a doufat... že se alespoň vyklube dinosaurus, nebo že se něco vyklube z náhodných průzkumů nebo tak.