Čtvrteční večer, je to možný? No asi je. Všechno je to teď hodně ve znamení čísel, z nichž ještě ke všemu velmi mnoho nedává žádný smysl. Od minulého zapadaného víkendu se sice konečně udělalo takové to menší jaro, ale stejně se krom kočkování nedalo moc využít, protože telefonem volaly zas jiné povinnosti.
Když už je řeč o číslech, tak sněžilo kolem tří cm za hodinu a celkově to udělalo skoro půlmetrovou nadílku globálního oteplování, která ovšem postupně tála a vytvářila těžké zmrzlé cosi, do čeho se nám nechtělo vůbec vylézat z domu. Občas byl vedle slyšet divoký soused, který s infarktem v očích lopatil, co mu jen síly stačily - marně, všechno napadlo o pár hodin později znovu. Ohleduplnost s odhrabávám chodníků by se ale neměla přehánět, takže moje řešení, tedy nenamáhat se a nechat to za dva dny roztát, bylo očividně úplně nejlepší.
Další čísla začala padat z nebe díky intenzivnímu crunchování, protože se Enigma opět rozhodla spustit práci pro další nevyluštěné zprávy. Snaha byla veliká, dokonce si optimalizace vyžádaly i rekompilaci dvou jader, ale protože není teď možné využít celou skupinu i3/i5 v laborkách, boj bylo nutné prostě vzdát a spokojit se s rankem 46 a pokořenými dvěma miliony celkem. Ono to ještě do konce týdne poroste, ale strašně se to zdržuje díky mému největšímu soupeři. Jen ti neaktivní dostanou na budku.
Jiná věc, která se zdržuje, jsou pracovní plány nějaké restrukturalizace, protože někdy prostě není možné se domluvit. Zvlášť tedy v případě veřejných institucí, kdy taková chvíle může trvat třeba i osm měsíců a nikdy neskončit. V pondělí na to přijdu nadávat osobně, ale koneckonců, v boji proti větrným mlýnům je ukrutně složité jakkoliv obstát.
Co bylo ale zatím úplně ze všeho nejhorší, byla jedna slečna támhle někde z moravskoslezského kraje, která se sice na pohled tvářila znale, ala pak osobně přišla v converskách a prohlásila, že kafe už nemůže ani vidět. No a těžko se takhle s někým pracuje, když jsou znenadání všichni stejní a celé školení si odsedí jen proto, že jim to někdo z managementu nařídil a na vlastní osobnostní rozvoj prostě kašlou. A přitom se po nich chce jen něco málo podle celkem jasné normy sepsat.
Následující dva dny budou zas určitě utrpením. Celé hodiny poslouchat nějaké ovce bečící ve prospěch Microsoftu a jeho úžasných technologií, to jako ne, díky moc (co je, šlapu si vzhledem k předchozímu odstavci na jazyk?). Na druhou stranu jsou to opravdu jen dva dny a po nich se skvělé tři týdny nebude už nic podobného opakovat, navíc jsem si úplně nejvíc vyšperkoval sešit na poznámky díky červené stužce a nalepovacím značkám, které se zákeřně schovávaly v prvním šuplíku. Takže důvodů k oslavě může být hned několik a dokonce za úvahu stojí i pokus si trochu kulturně protáhnout hned zítřejší večer a nespěchat tolik s přípravami a spánkem, ale jak to bude doopravdy, to se jako vždycky uvidí až na místě.