Sice pomalu, ale zcela jistě. Těžko říct, jestli si s sebou nesou tu skutečnou vánoční náladu, jaká tu panovala třeba z kraje listopadu, nebo při svatomartinském akutním světýlkozdobícím nápalu. Teď mi nejde zdobit strom. Prostě nejde, nedokážu se k tomu přemluvit. Po děsivě prožitých minulých týdnech moc ani nevěřím tomu, že by se to vůbec někdy do noci povedlo.
A tak raději sedím kafe. Ve Starbucks nám do vánoční kávy přidali vanilku, dneska tady musí stačit oměj. Týden strávený neskutečně skvělými probdělými nocemi nad nekonečnými stránkami ryze vědecké práce, a to ve stylu usínání za svítání a probouzení se za soumraku, nechce pořád dovolit vánočním myšlenkám cestu na povrch a mezi záchvaty zbytků pragmatického myšlení se objevují záblesky surrealistických okamžiků, kde je spánek ve skutečných dózách, případně scény z živých snů, kde sedíme naproti sobě na opačných stranách bazénu, protože v kavárně byla zima… Bylo to zkrátka hrozivě dlouhé pondělí. A je to celé tak trochu ostuda, když Romance povídám, jak skvělé zdobení stromku je a sám si se stromem poradit nedovedu.
Nemám ještě ani hotová poslední čerstvá cestovní videa, mimoděk zachycující diverzitu prosincového počasí v celé kráse. V pátek v poledne při slunovratu mě to i trochu zklamalo, protože kamera nezachytila žádné slunidlo, UFO, ani žádný panikařící dav, na který jsem se tolik těšil. Ale jak se říká, den by se neměl chválit před večeří - večer skutečně začali všichni panikařit, ovšem ne kvůli konci světa, ale kvůli šílenému nakupování a mapy se najednou rozblikaly červeně, dávajíc jasně najevo, že silnice u všech nákupních center jsou neprůjezdné a bude nutné šikovně improvizovat a pojmout to celé jako malý zimní výlet. Sobota byla o dost lepší, ale dlouhá. A ve čtvrtek znovu. Možná bych rád všem ostatním řidičům do nového roku vzkázal, jak už tady ale mnohokrát padlo, že nemají a nikdy prakticky nemohou mít nejmenší tušení, vůči komu a jakým technologiím se chovají jako vepříci, tak aby si dávali větší pozor, víc se usmívali a nedělali zbytečně něco, co se jim může hravě vymstít.
Včerejší radost z toho, jak všechno pěkně dopadlo, nakonec v přesile zachvátila únava a nezbylo než ji podpořit sledováním oblíbeného letního seriálu až do konce. A ten, ve spojitosti s páteční oslavičkou a povídáním si o 666 dnech Kokéby, jen umocnil pocit, že je teď kolem - a zvlášť teď o Vánocích - příliš mnoho hloupých lidí, kterých se ovšem nedá ale tak jednoduše zbavit, jak se na první pohled zdálo. Statisticky spoustu z nich navíc neumí pořádně psát s diakritikou a spoustu dalšího, o čem je škoda mluvit. A podle nich jsme zločinci, se šviháctvím maskovaným nebetyčnou mírou arogance a odcizení. Noaco, like I give a fuck… Aspoň se to všechno zase pomalu srovnává, zůstává jen matematika a černá magie a je hezké poslouchat, jak byl některým studentům na zkoušce způsoben lokální konec světa. Zní to logicky a dokonce se to dá i indukcí dokázat.
Ježíšku panáčku. Zítra se ukáže, co ve skutečnosti bude. Jak a kdo se naježí. Komu zaskočí stromeček a kdo najde v krabici pod ním zabaleného kapra. Občas mám chuť provést na Vánoce nějaké strašlivé zlo, ale letos to zase bohužel nevyjde. Hezké Vánoce všem.