Konec roku je tady, je čas se olíznout. V plánu to bylo touhle dobou i loni, ale kvůli dešti se to bohužel zrušilo. Lichá čísla taky ještě ke všemu vůbec nevypadají dobře. Ale teď, z větší části díky vánočním vymoženostem, cukroví, ovoci, chlebíčkům a jednohubkám s černou olivou, šunkou a žlutým melounem, kdesi ve studeném světle kanceláře na konci světa, je olíznutí možné.
Letos se už nic nepřeje do nového roku. Buď byli všichni tak snědení z konce světa, nebo, a to spíš, to prostě už vyšlo z módy. Už žádný sentiment, barevná stužka a dekorace na obálce, případně personifikovaný smajlík ve tvaru kapra či sobíka, nic takového - dneska se prostě a jednoduše napaští kdejaká kravina na sociální síť a lidi mají vyříznuto, ať už to pro ně znamená, co chce. Ti vůbec se svátkama teda pěkně zametli, hlavně že měli statůsek. Nakonec je to bohužel logické, protože v tomto roce předčily komunikační technologie připravenost lidí mnohem rychleji, než v minulých letech, zejména díky neuvěřitelně kreativnímu marketingu a velmi levným podřadným přístrojům, což umožnilo exploitaci soukromí jednotlivce zcela nepředstavitelným způsobem, který, pokud to lidé ve vlastní nevědomosti a většinové hlouposti dovolí, jednou povede ke zkáze společnosti a třeba i celé civilizace.
Protože mám moc rád násobky čtyř, rok 2012 se mi líbil podobně, jako ten 2008. Jen s malým rozdílem. Po prvních tisíci dnech z něj totiž úplně zmizel Satan, což bylo jemně patrné už na jeho samotném začátku, především pak z kraje jara, které celé radostí svítilo a zářilo a hodně se lesklo v konvici s čajem v kouzelných ránech na schodišti. Samozřejmě ideální stav těžko může trvat věčně, tak se to následně otočilo zas kvůli lokálním potížím na nulu, ale až do toho okamžiku všemu jen pšenka kvetla a dny kolikrát měly i své jasné cíle. Přes celou tuhle dobu probíhal i Nesmírný program, který byl na jednu stranu nezbytný, na druhou zároveň zbytečný, ale pomohl odhalit spoustu věcí a pomoci s organizací času při posledních dnech v budníku.
Všechno hezké pak muselo kvůli již zmíněné minoritní satanizaci na chvíli skončit. Bývá-li to tak, že má každý rok, i když většinou v létě, po svém boku nějakou příšerku, pak je pro tento velmi těžké určit, jaká příšerka to konkrétně byla, protože ve víru statisticky velmi nepravděpodobných nešťastných náhod běžela hrozivá řetězová reakce akcí plných hostility na všech možných místech. Snahy o čikovnictví se vytratily do prázdna a nepomohlo ani čarování pomocí nového fotokoutku a podobných nápadů. Jako kdyby nikdo neviděl tu kapku dobra, jenže ony většinou kapky bývají velké. A do toho všeho otrava od tajné mstitelky, jejíž následky trvají dodnes.
Do konce května stihla z nebe spadnout velmi očekávaná platina ze Skyrimu, takže pak přišel čas se trochu víc věnovat zas úplně jiným technologiím a radostem, například poskakování na BiGyfestu a rodinné oslavě. Léto samo bylo dost strašidelné, protože se neděly žádné zázraky, vyjma necelých dvou týdnů 99 to go, akce Sosáček s Jaredem a Carlosem a velkolepé účasti na shakespearovském festivalu v Ostravě se vším všudy, včetně úchvatného divadelního představení na Slezskoostravském hradě a nočního bloudění po Stodolní až do brzkého dopoledne. A to vše v obklopení Moraváky. Stihli jsme si i letně zagrilovat a podniknout několik ozdravných procházek.
Ale až na podzim přišlo to opravdové uklidnění a splnění mnohých přání, zároveň taky začátek dalšího pokusu se záznamovým zařízením v autě, který se snad ještě dočká nějakého rozumného zpracování a pokračování. Po tradičních oslavách v davu, koncertech a Sově přišlo zasloužené přerušení a na IV. 2464 eyi už bylo všechno jinak - to se v hlavě, někde vzadu, prohnala vzpomínka jak vítr, ale nechtěla se už chytit a pořádně vybavit.
V průběhu roku se stalo i nemyslitelné. Okolnosti mě donutily použít 10.8 Mountain Lion, a to dokonce i na booku, kde pořád není prokázáno, jaký vliv to na baterii a její životnost může mít. Byla to i doba maximálního nárůstu operační paměti. Sentinel se nechal oprášet, zmačkaná Fedora byla vyhozena a po nutných několikaměsíčních experimentech se Solarisem na něj přišlo NetBSD. I v okolí se měnily stroje, leč na nich smrtelníci mají Windows, se kterými se teď už umím vypořádat lusknutím prstu a pořád si tak nějak dlužím článek o možnostech zanesení NT jádra a ovladačů trvale do paměti. Horší spíš je už jen to, že se tento rok (a zejména teď o Vánocích) - oproti světu s velkým zpožděním - rozmohly převážně androidí smartphony jako houby po dešti. S tím, co bylo řečeno už někde v začátku, budu nahlížet na tento rok jako na rok s největším bojem o svobodu vůbec. Navíc se zase jen ukázalo, že profit je důležitější než vědomosti.
Zima a Vánoce samotné, tedy dny čerstvě přešlé, byly letos kouzelné. Kde to jen šlo, snažili jsme se nacpat spoustu osvětlení a radosti, aby byl aspoň náš kousek světa o něco příjemnějším a kouzelnějším místem. Velmi zklamalo, že se v sousedstvích tolik světelných výzdob už nenašlo. Tím lepší byly vídeňské vánoční trhy a všechny ty ulice a rakouské vesničky. Možná, když to vyjde, se tu třeba ještě jednou znovu dočkáme taky takových výzdob a slávy.
Připomíná mi to chvíli, kdy jsme s Klarí seděli v letním dni na louce a přemýšleli, co bude dál. Je pravda, že je to v takových případech lepší nevědět. Přeji všem, těm, co si to zaslouží, i těm, co si to nezaslouží, a zvlášť pak těm, co nás ještě mají nebo nemají rádi - to vážně už není důležité rozlišovat - ať příští rok vyjde minimálně zrovna jako tenhle, přestože se třináctkou vypadá hrozně a zejména zápis 013 se mi děsně příčí.
~ ~ ~ PF MMXIII XOXO ~ ~ ~