Dneska bylo krásné dopoledne a Martin skutečně přijel na svém bílém koňovi. Bohužel neřekl kam. Ale ať už dojel kamkoliv, třeba zažil podobně akční pracovní víkend a měl z toho sněhuláků plnou zahradu. Až za ušima.
Už od ranního pohledu ode dveří jsem měl ze svojí nejkočískovitější velkou radost. A aby si i ona mohla tento monumentální sváteční pocit plně vychutnat, chtěl jsem jí dát nějakou tu slavnostní ňaminu. Jaké to ale bylo překvapení, když k talíři se svým oblíbeným voňavým vejcem jen přičichla a odběhla zase pryč k nedalekému keři. Nakonec se ukázalo, že v onom keři se krčí malé divoké myšítko. Ze začátku nebylo vůbec vidět, ale po chvíli čekání se zatřpytilo jeho očko a zaleskl ocásek.
Říkal jsem si, že to nebude dlouho trvat a ona tu myšku vyšťourá. Bohužel se jí to i přes drápky nějak pořád nedařilo a pokus předhodit jí onu myšku přímo před čumák se taky nesetkal s úspěchem. A protože už trochu docházel čas a trpělivost, zkusili jsme zakročit a milého potkana vylákat ven z listí pod keřem do otevřenějšího prostoru, kde by si ho už kočičí tlapky mohly najít s radostí sobě vlastní. Ta představa se mu pochopitelně nelíbila a začal pištět a smýkat se po mýtině. Po několika dalších neúspěšných pokusech už začal být doslova agresivní a pokousal mě. Hryzák jeden. V podstatě jsem mu ani nedal jinou možnost. Poprvé jsem tedy na vlasní kůži zažil scénu známou z tolika simulací, seriálů a rčení, kdy na někoho vyskočí krysa z prádelníku - kdo by byl řekl, že tak malé zvířátko bude podnikat takové obří výpady velikými skoky a s vyceněnými zoubky, ostrými jako jehly. Aby to bylo korektní a nikdo si zase nestěžoval, jak už se to kolikrát stalo, tak jen poznamenám, že se mi ho nakonec povedlo pomocí lopaty chytit.
Agátka pak jen zmateně pobíhala kolem a nemohla se z toho vzpamatovat. Teď se mnou kvůli tomu nemluví. Její pýcha se nemůže nějak přenést přes to, že z nás dvou jsem to já, kdo tady loví potkany. A její povýšené mňa! je toho důkazem. Nebyl to tedy zrovna vydařený caturday…
Krom pokousání potkanem jsem si taky už stihl zařídit vánoční výzdobu a neříkejte mi, že je na to ještě brzo. Navíc vánoční světýlka a ten jejich barevný odlesk nesmírně pomáhají při soustředění se na práci ve všech aktuálně probíhajících projektech (mwuhaha!), dokonce už matlám Nette jako ďábel. A i když o něm mé tweety mluví poněkud jinak, jakože je k tomu doopravdy velmi mizerná dokumentace, minoritní verze se od sebe liší tak, že podle nich nikdo nedá dohromady quickstart, a že vyhledávání dotazů vede na 4-6 let stará fóra bez odpovědi, je to pořád lepší a asi tisíckrát zábavnější než bezúčelné hraní si s nějakými šablonami.
Strašně mě mrzí a je to velká škoda, že se příští týden, a to ani na malou chvíli, nepodívám do školy. Přestože mě to tam baví čím dál tím víc. Na druhou stranu mám zas víc času a na zpracování všch těch nyní se kupících úkolů, ve kterých se může projevit i nespoutaná kreativita. A nejlepší je stejně matematika a čená magie, tam se meze opravdu nekladou.
A beru si radu od Romangy k srdci, nebudu už šahat na cizí potkany. Mějte krásný sněhový den.