Takový už klasický pátek. Míra monumentální pociťované epičnosti, na jejíž vlnách se to celé honosně nese, se nedá ničím vyjádřit. YouTube se točí jak splašený mlýnek a nahrávají se na něj další dnešní cestovní záznamy. Zase jsou bohužel bez jakéhokoliv, natož epického, hudebního podkladu, ale žádný zvuk je možná lepší než nesedící zvuk, navíc tak ani nevzniknou žádné strašidelné komplikace s autorskými právy. A vyžranými zločinci.
Na dnešek bylo v plánu mnoho zábavných událostí a především experimentů. S jediným háčkem. Nemají totiž žádnou budoucnost. Dělám je jenom proto, že můžu a nic mě nezastaví. Je to tak trochu nevýhoda - a co z toho vzejde, o to se už těžko někdo postará; svědomí jest mi hrou a jen se prostě snažím dělat svět kolem sebe o něco magičtějším místem, kdo mi to může mít za zlé. Druhou slabinou takových experimentů je ještě mezera mezi plánováním detailů a realitou. Tak kupříkladu jsem chtěl mít u sebe jenom blog. A nevyšlo to, protože je potřeba nosit spoustu jiných věcí a sám blog, kterýžto byl původně jen sešitem s knivskarpa rohy, nebyl najednou vůbec a absolutně k nalezení. A k čemu to pak je, když něco nevychází úplně totálně přesně podle plánu? V rámci improvizace mi ale padla i jedna malá trofej za úplně poprvé prochozené terasy pod Kanovnickými domy - proč mě tam předtím nikdo nevzal, he?
-
Terasy -
Terasy -
Terasy
Celé odpoledne tak následně proběhlo bez výraznějších úspěchů i komplikací a následovala už jen zpáteční cesta, tentokrát v dost prasáckém provozu. Ten byl sice i ráno, ale rozhodně ne tak intenzivní. A navíc ještě v rámci otevírání nového úseku zavedli další kulatou atrakci s nadjezdem, takže je to zas všechno matoucí a cesty nejsou už tak plynulé. Zítra ráno se to naplno ukáže - a bude i pokus číslo dva. O co horší bylo večer pak pomalu v koloně dojíždět a pak zažít ten moment, kdy se nedá najít nic k jídlu. Almost diet.
Takže asi toliko k tomu. Doma se mi krom vánočních světel taky začínají rojit vánoční kytky a bohužel nemám žádnou pořádnou nom-fotku mimo instagramové zběsilosti. Na všechno je teď tma.
Už se zas těším na pořádný kafe. Se třema šestkama na povrchu a lžičkou, co by se dala krájet. Buď se povede zítra na obědě v rámci operačního programu na leden 2013, nebo až odpoledne po výbuchu, pěkně v klidu s Agátkou a nějakým pořádným vánočním melodickým nápalem. Všude jsou zase roztroušeny výzvy.