Definitivně přišel podzim. Dokonce takový, na jaký mnozí z nás dlouho čekali. Série ryze inverzních dnů vytváří dokonale strašidláckou atmosféru a překrásně zlaté listí se snoubí s neprůhlednou šedí mlhy. A přesto to není taková pohoda, jak by se na první pohled zdálo, dokonce se vrací a opakují některé situace z doby před výbuchem.
Mnozí z nás mají možná strach, ale taková prima inverzní mlha může navodit různou inspirativní atmosféru, zombie noci a nostalgicky romantická rána. Tady je moje špička do mlýna, totiž časosběrný záznam sobotní ranní cesty, která byla jako obvykle k nakousnutí, přestože nebyla zalitá sluncem a sytou ryzostí listnatých barev.
Naproti tomu mám z těchto cest taky barevné, polobarevné i nebarevné instagramy, které jen umocňují neodolatelnost, myšlenkovou lehkost a volnost situací a kouzelných chvilek tvářících se místy jako dokonale splněná přání. Jen ta synchronizace stále chybí. Na těchto obrázcích je taky zajímavé, že mi velmi pomohly najít si čas na různé zastávky a čekování se na foursquare, kde teď kradu mayorships už skoro jako boss.
-
Zlato na řece -
Nábřeží -
Mlha na cestě
Bohužel tuto spokojenost narušují dosti podivné náhody, které se prostě kolem začínají objevovat jako houby po dešti a ač se to nezdá, mají tendenci eskalovat a pořád vlastně může být hůře. Je dost komplikované popsat, kdy to začalo, ale musí to být nutně provázané s poslechy bitchbooků, které teda mají sice dost nevhodný vysílací čas (spíš sudost a lichost týdnů v tom hraje roli), ale i přes svoje nedostatky způsobijí mnohá šokující zjištění, ať už panem Irčou počínaje a vypouštěním různých hudebních skvostů do éteru konče.
Pracujeme teď s 0therPlanet na dost ďábelském projektu v zahradnictví, kde je hlavním úkolem soustředit se a nepodlehnout pokušení dostat dýni, přesto jeden takový okamžik nastal a nebyl to žádný pokusný zatěžkávací test, ale moment čisté reality. Přestože jsem si myslel, že po tolika nekonečných nocích strávených v kostele nemůže mít taková realita už žádný zásadní vliv, ztratil jsem najednou úplně fokus a nebyl s to ho najít snad až do dnešního odpoledne. Moc tomu nepřidal ani pocit napůl paralyzovaných kognitivních schopností, pravděpodobně vedlejší účinek, něco jako prvotní bleeding effect. Dokonce i dávno opuštěná místa o sobě dala vědět způsobením lehčích materiálních škod, snad jen pro ten kontakt... nechápu. Nikomu nic nevyčítám, ale chci vědět proč.
Asi by to samo o sobě nebylo divné, kdyby se i v elektronickém světě bez hranic nezačaly objevovat náznaky, že se celýc duch doby snaží proniknout zpátky se vším všudy, ať už to bylo nějakou záměrnou komunikací, nebo jen přechodem dosud primitivního okolí na modernější technologie, kterýžto je ve skutečnosti vlastně nevyhnutelný. Nebo proč IV. 2500 připadlo přesně na den Paelliných pětadvacátých narozenin. Na první pohled to ale vypadá jako zázrak, který si zaslouží vlnovku navíc. Nebo rovnou dvě.
~ ~ ~ ~ ~
S tím podzimem a sychravostí se pochopitelně blíží i tradiční strašidlácký den, který zas bude znamenat obrovský boom ve vyhledávání halloweenských zážitků a dekorací, které si zase SEO ukousne jen pro sebe. Budu doufat, že letos na mě nějaký ten svítivý náramek rozhodně zbude. A nebo taky ne, k čemu by vlastně byl.
Ve všem tom kolem je ale dokonce hodně prostoru, který umožňuje zas na chvíli trojkařit, čímž ale nemyslím jen pasivně popíjet kafíky s Jaredem, ale i aktivně se věnovat této části zábavy. Během chvíle, půjde-li vše podle plánu, dokončím poslední dvě zbývající single trofeje z Plants vs. Zombies a budu si to moci s čistým svědomím odškrtnout. Leda by se ještě naskytla příležitost jak dodělat ty dvě multi a mít to tak celé na 100 %. Jeden den jsem taky nechal trojec jen tak na zkoušku sítě stahovat dema a vyzkoušet tak večer letošní nové X-Com a chytit tam pár ufonků, a to bylo docela zábavné, i když poněkud děsivé.
V kostce vše. Vůbec nevím, co ode všeho čekat. Snad máme jednou za čas to právo na zázrak.