Eida.cz - Patterny pro splněná přání

Je večer a je moc hezké, že se z veřejně dostupných zdrojů může až zdát, že dneska vážně nemám co dělat. A do jisté míry je to dokonce pravda, už to chtělo tak nějak den volna na odpočinek a čas na svévolné vstřebání všech možných informací o návrhových vzorech do orgamismu.

Ještě předím, než jsem si pustil Princeznino rádio a vyděsil se nad tím, o co se v tyhle chmurné dny zajímá pan Irča, mi tu prolezl zdí další pavouk, přičemž to vypadalo vyloženě už jako provokace. A tak ať mi teda někdo řekne - kterak se v úplně nově stvořené a od počátku téměř sterilní místnosti zbavit divokých pavouků a jejich nekonečných nájezdů? A navíc k tomu nepřispívá ani to, že se v trubkách ještě vyrojili nějací úplně noví agresivní hmyzáci, co se následně dokonce zabydleli v dezinfekčních přípravcích. Asi rádi čichají ke chlóru, ale trubky nekroutí.

Od odpoledne s kafem, uvařeným úplně bez ochechulí, aby to byl vyloženě 커피스타일, uplynuly i relativně dlouhé hodiny čistého dumání nad kvalitou všeho moderního, především kam se ubírá vývoj OS X, když už není možné v Mountain Lionu jen tak ze svobodné vůle zapnout Apache čistě přes checkbox ve sharing preferences. Tim naštěstí asi neměl na to, aby ho úplně ze systému odstranil, ale věřím tomu, že i za odstranění tohoto jednoduchého zaškrtávátka, neoddělitelně přítomného už v prvních verzích desítky, by mu komunita nejraději natrhla řiť. Ale ještě horší bylo jiné zjištění. Experimentálně jsem v IM nechal zapnutý facebookový chat, kde se bohužel vyskytovalo online spoustu a spoustu lidí, které už nikdo nikdy naživo neuvidí, kteří se neozvou a kteří nebudou používat už jiné komunikační nástroje podporující radost a anonymitu namísto depresí a sdílení statusů. Je škoda, že pořád nemám chuť napsat kompletně nějakou věc o Internetu, když už o něm v televizi nedávno běželo několik pořadů.

S tím souvisí i to, že ještě nikdo nevyzkoušel, co se může stát s obsahem sociálních sítí v následujících desetiletích, jak moc katastrofální dopad budou mít a co vlastně ze všeho zůstane. V tomhle ohledu jsou děsivé všechny, dokonce i ty původně minimalistické a čisté, jako třeba Twitter, kde jsou užfotostreamy a cover obrázky na denním pořádku. Ostatně jsem si jeden takový cover taky udělal a je vtipný, Alduinova hlava je nahrazena hlavou labutí, kterou ještě bude potřeba do konce kalendářního roku překreslit. Jestli teda vůbec.

Alduin - nom nom

Pošta, pašta i paškety váznou na všech stranách. Poštovní slečna je navíc malá, naivní, vyplašená, bojí se a kdykoliv sem přijde, o něco zakopne. Asi mají na její centrále důvod, proč sem každou chvíli posílají jinou. Nebo prostě jen trpí spánkovými poruchami s bizarními sny…

Kvůli takovým snům bylo potřeba por porovnání najít nějaký správný pattern, což se mi bohužel nepovedlo ani v jednom případě, přestože jsem možnost experimentovat i s velmi pokročilými technologiemi.

To hlavní se ale nějak zapomenulo (jako spostu dalšího). Trochu mlhavě se to přepočítalo, ale je to tu, IV. 2464, den, který byl takovou dobu v nedohlednu a přece nadešel. I Satan šel do kytek. Moc mě mrzí, že jaksi nezbyl už nikdo, kdo by tomu rozuměl, ale co se dá dělat. Nic zvláštního. Oslavíme to nějakým tím sebevzděláváním a především velmi zajímavým plánem na přednášku ve středu, kdy se třeba někomu splní další přání z dob… z dob bojů.

Trochu se to protáhlo. Fan.