Už je to zase skoro celý týden, první, v plném proudu proudící. Od minula značně přibylo oněch poletujících listů, jablka se začala pozvolně a chutně červenat a do školy nyní opět chodí hrny divokých dětí. Měly ovšem to štěstí, že se jim prázdniny prodloužily o celý víkend, a to je co říct.
Ale já chci ještě léto, myško, povídám Markétě, jež se na to jen s rozpačitým úsměvem začervená a otočí se k oknu, ze kterého se linou hřejivé sluneční paprsky a doslova olizují její vlasy, zatímco tady mezi mraky už září čistě jen září. Možná jí v tu chvíli tak trochu závidím, ale poté Skype raději z obav ze závady na reaktoru vypínám a chystám se pokračovat ve svém ďábelském plánu.
Byla to sobota a večer, který měla královna Eliška ukončit každoročním ohňostrojem, se kvapně blížil. Když už se nemůžeme jít jen tak podívat na krále, nezbývá než se jít podívat na ni. Letos to bylo trochu jiné, komplikovanější. Kromě očekávaného Eliščina příjezdu na koňovi a strohého Všechny vás… zdravím, byl pro diváky připraven jakýsi nicneříkající inkviziční proces, který ještě ke všemu skončil neúspěchem.
Za další se taky na začátku Ezio ztratil jako jeden z davu a nebyla už možnost ho sledovat po celou dobu. Ale ať už to bylo dobré či nikoliv, v devět hodin a nějakých pět minut skutečně vypukl slibovaný a všemi očekávaný ohňostroj.
Pak se začaly davy rozcházet a bylo nesmírně těžké najít ztracenou nit. Když tu náhle… se objevila, přesně podle plánu. Spěchá, pro oči nevidí, jak splašená obíhá celé náměstí a ničeho si nevšímá; nemůže rozumět. Následně se ve svém šik šedém kostýmku ztrácí v obchodě s konfekcí, zatímco v dáli už vybuchují další a další soukromé ohňostroje.
I tak to strašně stálo za to, každá taková akce nesmírně naplňuje a jen umocňuje dojem ze strašidelného množství změn, nadnášený samotnými hvězdami; taková ta možnost pro všechny stvořit si opět své vlastní nebe.
Krom takových kratochvílí přišel s prvním zářijovým týdnem i nový školní rok, což už taková radost zrovna nebyla, neboť taková triviální operace, jako převod školního roku na nový, vypadala ze začátku jako naprostá katastrofa. Ač institucionální sféra přináší spoustu skrytých výhod, pořád jsou tam chtě nechtě odkázáni na mnohé staré chyby, mezi které bezesporu patří provozování i tak příšerného softwaru, jakým jsou Bakaláři, tj. totální zlo už od začátku zprasené nekompetentními amatéry, co je stvořili jako neudržovatelný kolos bez sebemenší úvahy o budoucích rozšířeních, který navíc několikrát předělávali, aby znemožnili jeho běh na svobodných platformách a přinutili uživatele padnout zpět pod jařmo Microsoftu. Ostatně co si o tom myslet, když položka Ošetření a náprava dat skončí výjimkou Foxka C0000005 a fyzicky vymaže polovinu tabulek? Naštěstí je v našem prostředí snadné využít stroje času a vrátit vše do téměř libovolného okamžiku.
Po mnoha rozličných pokusech se to ovšem nakonec povedlo a evidenci jsme zmatlali skutečně na nový školní rok, všichni mohou být nyní šťastní. Mezitím došlo ovšem i k zábavné situaci u kopírky, ve které se fest zasekl papír, který musel být nakonec opatrně roztržen a po kouscích vypreparován ze soukolí onoho stroje. Pohled na zoufalý, začervenalý výraz zmatené kolegyně a všudypřítomných otisků a šmouh od toneru byl k nezaplacení.
Poslední dobou, přestože by to tak asi nemělo být, nemám vůbec rád lidi, ale přitom v kontrastu s touto skutečností zase svévolně na potkání rozdávám papírové jeřáby náhodným slečnám, což se ve všech případech setkává s úspěchem a vždy někde vykouzlí milý úsměv. Možná je svět díky tomu lepší, koneckonců jeřábi přece nosí štěstí, i když jsou z běžného kancelářského papíru. Nebo obalu od čokolády.
Taky mi tu na pár dní na stole zavoněl nový, v pořadí již druhý Dell a musím konstatovat, že jsou to skvělé stroje, asi jedna z mála značek, ve které návrháři i přemýšleli. Tak jako tak, mobilní přístroj ve střední cenové kategorii se šesti GB operační paměti a jedním GB na nVidii 5xxM běží jak víno a umožňuje dělat mnohé kousky. Největšími slabinami jsou bohužel pomalý, 5400otáčkový disk a displej s velmi nízkým rozlišením.
A jinak… mám nevyřízenou poštu, spoustu pošty. Vedu to všechno v patrnosti, jen to čeká na svoji chvíli. Možná se to po IV. 2464 celé zjednoduší a všem odepíšu. Nejspíš :).