Pořád není na nic čas, místností si svévolně proletují zuřící krvelační komáři a nálada se plácá kdesi v záchodové míse. Práce se až nesmyslně kupí do pomyslných hromádek papírů a dopisů k vyříznutí a na dokončení v červenci započaté rekonstrukce včetně organizace kukaně nezbývají skoro ani minuty - a přesto zde raději znovu svádím veškerou vinu na dodavatele a jejich zákeřné třítýdenní zpoždění.
Nějaké minulé odpoledne byla na obloze ryba. Skutečná ryba sestavená z mnoha šupinek běloskvoucích obláčků na průzračně modrém nebi. Škoda, že taková rybí obloha nevydržela dostatečně či nekonečně dlouho, ale i na tu svou chvíli přinášela dostatečnou dávku uklidnění a porci škrábání pařátkem. Byl to den jako stvořený pro výlet.
Ačkoliv i pouhá představa skutečného výletu byla značně utopická, cosi jí podobného se přecejen k údivu povedlo - a co může být lepšího, než si spojit užitečné činnosti s radostí a pojmout jakoukoliv cestu v hezkém počasí jako výlet. Být poprvé po drahné době ve škole bylo jak vzrušující, tak i skličující zároveň. Vyhřátá parkoviště, prosklené komplexy, změti chodeb a schodišť, klimatizované přednáškové sály a venku nebem skvělá podzimní atmosféra s padajícím listím, rozjuchanými studenty, debetními kroužky ekonomů a seminářů podširým nebem, a to přesně taková, jaká je vidět snad jen z amerických filmů.
Nechce se mi dělat vůbec nic. Natož ještě psát tradiční několikastránkový report ze Sovy, která byla o tomto víkendu a kterou jsme si naštěstí skvěle užili, přestože jsme ji opět nevyhráli a nejspíš ani nebyli nejkrásnější. Dokonce i odpovědět třemi řádky na nějaký běžný mail mi teď trvá skoro 15 hodin. K čertu se vším. Do toho všeho mumraje navíc ještě zapadají za pochodu získávané příležitosti na nové JIA projekty, které si nezaslouží ležet bez povšimnutí - takže i zjevně uvolněný plánovaný kulturní večer bude mít intenzivní, leč řádně skrytý podklad aktivního soustředění a prověřování stále nových a nových teorií.
Alespoň mám zpátky ztracený mobilní obal a další fešnou assassinskou věc na cestě. Na podzimu je totiž vždycky něco nesmírně okouzlující.