Tak dobře, přiznávám se, letošní léto je poněkud skoupé na pravidelné aktualizace, výlety, fotopostřehy, noční kódy na každém kroku i na řádění v kavárně, ale prostě to tak je. A aby toho ještě nebylo málo, pak to málo, co tu tak trochu je, je ve skutečnosti časový podraz, protože kdo ovládá minulost a tak dále, servis.
V první řadě nemám totiž ani po tisíckráte slibovaných ponících hotové pracovní prostředí, co se mělo samo od sebe dát do kupy přes poněkud magických čtrnáct dní někde v červenci. Nepovedlo se to, ale na druhé straně je zas všechno ostatní pěkně v cloudu, ve full HD a s křišťálově čistou horskou kozou v zátylku. Zbývají tím pádem už jen takové drobnosti, jako dodělat materialistický celek od začátku a podobně.
S laškováním se stroji času a neomezeným matením datumů mi přijde, že tu stejně ještě bude aspoň jeden zákeřný časový skok pro vyplnění letního gapu, jinak by to totiž nemělo cenu. Navíc je to všechno jen prokrastinační následek sekundárních jevů, jakými jsou pomatené paralelní projekty a pravidelné a velmi povinné sledování seriálu spolu v součinnosti s celkovou mizerností chutí na něco reagovat, když je teď venku i uvntiř pařátek. Každopádně, v tichých chvílích, kdy se bravurně zadaří a překážky vymizí do prázdna, resty se snadno dají plnit s lehkostí sobě vlastní, jako tuhle teď odepsání na jednu veselou zprávu ze začátku divokého června. Čekají bohužel ještě další zprávy, třeba ty z osmnáctého marče… leč nejsou ještě zatím svého vyříznutí hodny, jsou jen tiše, v čekání na svou chvíli, vedeny v patrnosti. Čas tedy není důležitý, místo taky ne.
Naštěstí ale pro oddych v záplavě špatných zpráv existují i přímo speciální relaxační mise, jako byl tuhle mocný víkendový Sosáček. Sice to nevycházelo úplně podle plánu, ale nakonec tam bylo všechno - Vitači, divocí pavouci na zdech, sosáčci, schovávání hlavního Sosáka v autě před světlem, imaginární výlet do Škudel, k jídlu guláš a lidi, kvalitní odpolední, večerní i noční trávení času.
-
Jim, Panther, Škudli -
Kafe dle libosti -
Vlak
-
Kočka při úsvitu -
Carlosovo Lion -
Sledujeme olympiádu
Vyzvedli jsme si ho jako mafie, zaparkovali v podsvětí, na nádraží další a pak se už jelo od rána do večera a zas do rána, dokud se neobjevila kočka. Poněkud zrádně zajímavé na tom je jen to, že žijeme ve světě, kde řekneš Nyki a jedna ti přiletí. Možná ne doslova, jenže co není, může každou chvíli být.
Snaha by tedy byla, snad a asi. Vyústila sice k neúprosnému poprskání MacBooku, IPSky, adaptérů, zdí a zbytku koberce, ale konzistenci si za tu cenu udržela. To není zlé! A srpen by měl ještě vyložit svoje karty a ukázat, jestli se i letos trubky zkroutily.