Tentokrát výjimečně ovšem není řeč o Windows, ale míněny tím jsou letošní Perseidy a všechny ty podobné a už vlastně i tradiční veleletní StarOffice situace, ke kterým kvůli nedávnému ostravskému hýření nějakým nedopatřením bohužel nedošlo.
Slibovány jsou letos, stejně jako poníci, sice ještě dlouho do konce srpna, ale jak jsem na ně včera zkoušel koukat a snad hodinu zíral přímo do čisté magie - na oblohu, tak přestože to byl velmi nebovyklý výhled jak na doslova nargothrondské nebe poseté hvězdami a téměř přes celou galaxii, nic zázračného se té noci nestalo. Banda líných světýlek, co pro nikoho nehnou ani prstem. Their dens seal the love that lies above. Možná padají, ale se mnou nemluví. Snad má Paella větší štěstí; přání již výhlédnuté jistě má - ach jak závidím, neboť krom mého obvyklého přání si, ať jednoduše padá další (ve smyslu windmill, keep on turning!), mám snad jedno nové a zřejmě už jen strach z jeho vyslovení hvězdám jim brání v pádu. No a taky mafie vám děkuje. Za všechno ještě určitě může ten poslední střípek pomalu mizícího Saturnu. 5. října mu ale ukážeme.
Týdny jsou teď zase nějaké rozházené. Pořád není prostor ani na stole, ani prostor na myšlenky. Trochu to kompenzují samé přesuny a následné čekiny na Foursquare, ale úplně šťastné to pořád není. Navíc to není úplně vhodné díky nezdařenému oléčení, jehož druhý pokus právě probíhá a potrvá další nekonečný měsíc. Dobrou zprávou ale je, že za tohle léto padlo za vlast již více než 50 litrů ledového čaje, který se tak stal letošním oficiálním nápojem :).
To by bylo zase jen tak letem světem, dnešní chvilkovou inspirací byly stejně jen nějaké už dávno zapomenuté černobílé (a zoufale nepřirozené) obrázky. Na nic dalšího, například na povídání o snech s brokovnicí nebo shakespearovské Ostravě, není zatím ta správná nálada a uvolněnost. Třeba ji přinese zítřek spolu s částečným řádem do současného bezprostorového a bezestolového chaosu.