Eida.cz - Konečně je léto

Všechno nehorázně letí a z jednoho jediného dne je dnů rázem pět. Naslibováno bylo opět spoustu poníků a nic se nestalo, jenže když se kvůli horku nedá spát, pak dny ve skutečnosti neutíkají vůbec, což znamená, že je na všechny resty pořád času víc než dost. Navíc mě teď Opera (ve skutečnosti spíš jedno její gesto) znovu vypekla a už to tu píšu podruhé a nemám zájem se soustředit, jestli to celé smysl dává, nebo zcela nedává. Tak.

Poslední úplně kompletní nespací noc mě postihla vlastně krátce po minulém článku, čili co se to vlastně dělo? Byl to docela nezvyk. Ještě tak dva roky zpátky by se prostě mistrovsky zajelo do Čívek, pilo by se kafe ve velkém, všechno by bylo strašidelné a ufácké, ... jenže teď? Nezbylo než si až do rána hrát s Xcode a iOS SDK.

A celkově se i dařilo, všechno šlo jako po másle a jedinou nepochopenou záležitostí byl automatický odlesk na ikoně, co tam neměl co dělat. Ale co už. V té noční chvíli to všechno mělo podivně dobrý nádech a velkolepá očekávání do naprosto nejasné budoucnosti, kdy by se dalo pomatlat nějaké to zlo.

Taky je to všechno buď letní leností, která vyřadí všechno úsilí se snažit dělat všechno skvěle a bravurně, možná je to jen časovým posunem v reorganizaci práce, nebo prostě čekáním na vydání Mountain Liona, ale všechny ty dny se mi teď zdají strašně neefektivně proplácány. Server je totiž hotov a nikomu už neublíží, jeho resynchronizace proběhla bez chyby, takže přestože nemám vůbec žádné místo na stole, zkouším si teď hrát ping-pong s Lionem a koumat, co všechno vydrží a jak nepoužitelný vlastně je.

Je ale pravda, že naprosto vyniká ve virtualizaci... a nebo že by to bylo poupravenou pamětí? Kdo ví, to se ukáže až časem. Co je ale jisté, že pomršenější věc než Mission Control jsem už hodně dlouho neviděl a navíc teď megaúchvatný systém versioningu nedovoluje přímočarou práci s duplikáty dokumentů. Na to si snad nikdy nezvyknu. Do pekla se vším.

Po večerech a odpoledních se tak ale občas (celkem často) naskytnou i výlety, takže konečně asi přišlo ono očekávané léto a můžeme si vesele užívat letních radostí, jako třeba v případě Jelimana místo Diabla 3 si chodit povídat na zahrádky a checkovat se tam na foursquare, případně v dešti prodávat překupníkům nějaké lupeny a vydělávat na tom v rytmu swingu.

Při té poslední jmenované činnosti jsme zažili ovšem něco jako Rock for People pro pokročilé, protože v průběhu cesty zpět auto najednou z ničeho nic vybouchlo a začalo hořet. Teda skoro. Očividně do něj někdo nalil zlem ředěný benzín, takže v těch nejlepších momentech na křižovatkách a nájezdech v parkovacích domech se motor rozhodl ukončit svou činnost a vypnout i posilovače brzd. Chuťovka. Naštěstí se i po takové cestě dalo poslouchat Beneath the Massacre.

A obdobně dneska, Karlos si pořídil nový vůz a musel ho celý týden zkoušet, takže jsme si dneska jen tak beztrestně zajeli zastrestat na výlet a vyklubala se z toho cesta na Mělky, kde bylo horko jak na divokým západě a všichni měli jen radost z vody, zmrzliny a písku.

A aby toho nebylo málo, i dnešní večer se musí jít pořádně vychladit. Sice to zas bude možná tak trochu v duchu konspiračních teorií, ale rozhodně to bude stát za to.