Je to tam, konečně! Po stovce a několika desítkách hodin to přišlo a ze Skyrimu padla ze Sovngardského nebe vyloženě zasloužená platina. Minule jsem naznačil, že pravděpodobně nejtěžší bude dohnat všechny daedrické questy a zlodějskou gildu, ale skutečnost byla poněkud jiná - oba tyto nedodělky byly procházkou růžovým sadem a souhrou dobrých náhod při dokončování zlodějen ve městech proti shánění úplně posledního dvacátého shoutu, který se i přes vešekerou snahu milých greybeardů ne a ne objevit. Na zdi. Ale úplně nejtěžší ze všeho na světě bylo nashromáždit celých 100 000 septimů a dovolím si tvrdit, že při nedohrané a probíhající hře je toho zcela nemožné dosáhnout. Poslední třešničkou na dortu bylo ovšem stříbro Master za dosažení levelu 50. Nic snazšího, zdálo by se. Šlo to nanejvýš pomalu, ale jako vysoce účiné pro samovolné levelování se ukázalo enchantování, které prokázalo i velkou službu při získávání oněch výše zmiňovaných 100 000 dalším zhodnocováním obrovské kupy poschovávaných a po všech čertech získaných prstýnků, amuletů, diadémů a materiálů k jejich výrobě. O soulgemy konec konců není při dwemerských toulkách nouze a pokud má ještě ke všemu jako bonus follower soultrapovací zbraně, dělá se všechno prakticky samo. Tak asi toliko k radosti. Skyrim se mi celkově moc líbil a nezklamal, konečně se TES chová jako plnohodnotná hra a ne jen jako engine pro kdovíjaké pokusy. Jeho slabinou je pro tuhle chvíli naprostá neoptimalizace pro konzole, ale to přece nemůžeme nikomu vyčítat.
Skrze skyrimování a divoké optimalizace zas nějakých automatizovaných radostí v JIA mě ze všeho nejvíc bolí nohy a nedá se s tím nic moc dělat, takže jsem se rozhodl ve čtvrtek opět navštívit Dejva v Krně, kde jsme si zašli na dobrou čínu a následně dle obvyklého plánu do čajovny s barevnými jeřáby. A to bylo dost poučné. Poprvé jsem taky viděl, jak se dá i ve městě přes odpoledne a večer výborně relaxovat.
-
ECčko -
Okolní scenérie -
Čajoví jeřábi
-
Odpolední Krno -
Staropramen Lemon odpoledne v Krně -
Večerní Krno
Pátek byl už o špetku jinačí. Agátka dostala nakonec antibiotika. V noci s ní bylo potřeba jet k doktoru, protože už hodně brečela. Teď už je celkem spokojená a hodně papá, ale ještě ji čekají další dávky. Kdo ví, jestli to zase jízda začarovaným městem a parkování vedle samých Maserati.
Cesta přes Chrudim v pátek ve čtyři odpoledne byla vyloženě za trest, takový bitevní provoz snad není nikde. Nakonec to ale dopadlo moc dobře a dorazil jsem na Markétinu výbornou zahradní narozeninovou slavnost. Kolikrát se poštěstí slavit dvojité narozeniny a ještě u toho grilovat? Navíc bych se skoro i nechal přemluvit v italštině o možných budoucích projektech. Narazili jsme taky na youtube na fůru plných několikahodinových televizních filmů bez reklam; sice vrtalo chvíli hlavou, jak je to asi právně ošetřené a kdo to tam dává, ale nejsmutnější na tom je, že ty starý socialistický československý filmy jsou tak strašně blbý...
Další happy end čekal ještě naše kanály, co nedávno v ulici někdo přes noc ukradl. Odehrálo se to údajně tak, že brutálně přijela policejní hlídka a následně lupič s kárkou a vše vrátil na místo. Tady prostě domy mají oči. Skvělé.