Víkend vypadal tak strašně nadějně a místo toho se to proměnilo v jedno velké peklo a hádání se s rarášky. Nikdy nic neudělají dobře. Ale byla by ztráta času se tady rozčilovat nebo snad mlátit hlavou o zeď. Co za to včera ale rozhodně stálo a bylo nesmírně okouzlující, byla byť krátká chvíle s Miškou na taneční soutěži, kde všechno pestrými barvami šatů jen kvetlo, viděl jsem naživo @ItsLadyJackson a dokonce se tam i někdo v publiku samovolně vyplašil.
V rámci toho, že večerní myšlenky dosáhly saturace, zvítězila touha se na všechna spiknutí vykašlat a hodit to za hlavu. Vyšlo to. Taky jsem v rámci tohoto operačního programu definitivně zavřel záložku s facebookem, což vyústilo v další vlnu spokojenosti. Navzdory tomu to pak začalo pípat a vyhazovat další notifikace na mobilu... Ale i tak to lze považovat za vítězství, konečně.
Díky náhle získanému odpolednímu času přišel na řadu menší úklid, který se původně měl týkat jen omytí klávesnice (ta už je zas krásná, jako ze škatulky), ale vyústil v kompletní vyčištění cache, stažení updatů a provedení dalších všemožných udržovacích procedur. Během této akce došlo z nenadání k přerušení. Víc než kdy jindy je už od začátku tohoto roku vidět, jak špatná a zlá platforma x86 ve skutečnosti je, hlavně díky svému vrcholně domršenému způsobu segmentace paměti. Pokud jsem měl ve zvyku mít ve volném výběhu vždy vypuštěnou divokou Operou s dvaceti aktivními záložkami, Firefox s dalšími deseti přes dva aktivní kanály sítě TOR, mailového klienta, RSS čtečku, pochopitelně multi-IM (Adium) a Skype, dále iTunes a s ním i spojený Last.fm scrobbler, dvě pohotovostní okna s terminály, FTP klienta, klienta pro Twitter, odškrtávátko pro poznámky, switcher grafických karet, kryptografické služby a FUSE klienta, v Dashboardu přes deset lístečků s poznámkami, dříve dokonce na bluetooth připojenou Motorolu a během denní činnosti sem tam Photoshop, nějaký ten flash na Youtube, náhledy HD videa, Xcode a minimálně dva textové editory, vždycky taková a podobná sestavení fungovala velice hladce s PowerPC procesorem. Není pak rozhodně příjemné, že omg prostě MacBook Pro 6,2 se state-of-art Core i5 a 4 GB RAM tohle naprosto nezvládá, selhává ve všech směrech, hrozivě špatně organizuje paměť a především (!!!) způsobuje trhání celého systému - což je mimochodem velmi typická vlastnost x86 procesorů snad ve všech možných systémech; obdobné stavy se na PowerPC projevují jen zpomalením probíhajících operací. Je to doslova k pláči a kdo ví, jestli tohle nahraje budoucímu použití ARM, když se všechno zlověstně integruje čistě do stavu iOS a i tam to není žádná sláva - na iPhone mám plné crash logy s hlášením o nedostatku paměti a podobně. Každopádně asi nejvíc pohoršující je, že současný systém vydrží běžet v průměru tak dva měsíce, potom už musí následovat rebootovací updaty a tím i hrubé čištění paměti. Oproti tomu vydržel Mac OS X 10.4.11 Tiger na G4 bez jakýchkoliv problémů nebo zpomalení běžet přes půl roku. Krom iOS a moderního marketingu celou platformu taky do neuvěřitelných hloubek čistého humusu potopil App Store, kde jsou (kolikrát i za peníze) v drtivé většině k dostání špatné a ještě horší aplikace, které nejsou absolutně na nic potřeba a jejich činnost jen nahrazuje určitá systémová nastavení či zručnou a především rychlou práci v shellu.
No a... v rámci úsporných opatření mě to už donutilo pozavírat všechny ne-denně aktivní taby (což byly převážně různé blogy) a naházet si je už jen do RSS čtečky, díky čemuž mi zbyly tak asi čtyři otevřené, ale není to ono. Taky jsem zahodil starý RDC link, protože server byl nahrazen novým linuxovým strojem, a tedy nebyl už potřeba. Zbyla po něm jamka. Aby toho nebylo málo, nahradil jsem si původně kosmický, následně abstergácký login screen obrázek logem Sanctuary, což mi přijde velice šik - tedy až na to, že ho uvidím tak maximálně čtyřikrát, šestkrát do roka (ale když to přijde, tak rozhodně Magnus time). Na této operaci je krásné, že se dá dělat hned několika způsoby. Ať už přepsáním výchozího obrázku, nebo lépe jeho přímou změnou v defaults (pochopitelně k jeho cestě ale musí být veřejná práva pro čtení - rX).
Odpoledne jsem si taky chvíli pohrával s lednovým CVE-2012-0056, který se ukázal jako veselé a překvapivé zpestření pro linuxové stroje relativně snadnou cestou. Doporučuji se na to podívat, je to velmi poučné.
A přestože mám zase chuť dát někomu za trest sníst pavouka, rád bych všem hodným, milým a kouzelným popřál pěkný zbytek neděle a hodně štěstí a energie do příštího nevyzpytatelného týdne.