Letmý pohled do kalendáře vyloženě vyděsil. Zákeřná nemoc vyřadila moje vnímání času o celý čtvrtek a další dny, především středu a úterý a tak dále. Ale dnešním večerem už všechno nabývá na jistotě a dokonce už rozeznávám základní tvary a barvy. Přesto mám taky na srdci pár drobností, ale je celkem možné, že jsem si je jen vysnil...
- Vzpomínám si, že jsem měl do divočiny vypuštěné Sanctuary a přemýšlel nad Amandou a dalšími, když mě najednou něco zahnalo do postele. A bylo to jako kousnutí hmyzákem. Následující ráno bylo zřejmě pondělí a moje tělesná teplota se dotýkala krajních hodnot teploměru. Dost zmatené, ale žádné další projevy a všechno se zdálo v pařátku.
- Pak nevím, ale možná pár dní před tím jsem škrábal drápkem Terčin počítač, kterýžto se zrychlil tak asi o 200 %. Špatná zpráva je, že to nevydrží věčně, ale aspoň je vidět, že se s enormně zastaralými WinXP dají dělat čím dál větší divy.
- Dokoukal jsem celé RPGenieho MM7. Konec se mi moc nelíbil, byl pěkně zlamený. Měl jsem pak snahu udělat port MM6 pro Mac OS X, jenže mi to přestalo myslet a vědomí se odporoučelo na několik dní do prázdna.
- A především za přečtení stály zatím všechny čtené díly Mishiných povídek, které jsou tak neuvěřitelně sladké, až se z toho tají dech a jeden si přeje co chvíli být každou postavou v nich se vyskytující. Zejména Valou.
- Přesto, asi v nějakých magických chvílích, jsem za nechutný počet hodin složil celé Little Alchemy. Mishe to trvalo o něco déle. A chtěla poradit vlkodlaka a upírka. I tak to bylo doslova kouzelné odpoledne.
- Když je řeč o upírech. V souvislosti s dnešním zdánlivým rozbřeskem mysli jsem vylezl ven kvůli Agátčiným hlodavčím radostem. Bylo moc krásně. Jenže co z toho, když moje fatální reakce na sluneční svit vyvolávala pocit, že právě užívané léky se snaží udělat upíra ze mě. Vrr. Vysaju někomu krev.
- Teď strašně frčí různí hlodavci a mít potkana je asi naprostý základ. A není potřeba si dlouho vybírat ty nejkvalitnější potkánky, nám to tady leze úplně normálně z kanálu, takže takového potkana může mít skutečně každý - a Agáta je toho důkazem. Její vylovený jí byl zábavou na celý den, jenže se pak bohužel rozbil. Třeba ale dostane nového.
-
Tlapkání myšky -
Potkáně -
Myškování
- Konečně jsem měl i chvíli sanity a mohl si splnit restík s poslechem kompletního The Unforgiving (2011). No a moc se teď nedivím, že například Shot in the dark může vyjadřovat něčí monumentální náladu. Dává to smysl. Je to asi takový pocit, jako když se na vás přijde ve spánku podívat Apophis. Každopádně je to těžké na zhodnocení, zvlášť v tomhle neúplném stavu s polovinou hlavy a nutkáním to celé srovnávat s Helvetios od Eluveitie. Tak snad až to zas bude fungovat.
- V nějakou noc tuhle expiroval iOS 5.1b3. To celkem naštve, když to co hodinu nešlo aktivovat a všude kolem rejdili démoni v mraveništi. Nezbylo než to nahodit na konečně oficiální 5.1, který naštěstí i navzdory očekávání šlape jak má. Ovšem slidovátko pro odemčení je zkráceno a vedle je teď místo na foťáček. Aspoň se s ním taky musí slajdovat když už nic. Ovšem pravá potíž toho byla v tom, že interní číslo revize bylo nižšší než u bety, takže nešel provést přímý update. Tomu říkám zlo největšího kalibru. A vůbec, nemělo to nikdy expirovat.
- Dál bych se mohl zmínit o znechucení nad všemi, co se začali ze dne na den považovat za odborníky na sociální média a myslí si, že když můžou kdekoho kritizovat, že jsou sami nejlepší a ovládají viralitu svých příspěvků na nejvyšší míru. Jenže na to mi pořád není dobře a jdu radši něco sníst, přestože všechno chutná jak ponožky nadívané polystyrenem...