Koho právě napadlo se jen tak podívat z okna? Já to udělal, a to byla kardinální chyba, zas z toho budu mít až do rána závadu na reaktoru. Přijel tam zrovna do ulice taxík. Svítil zlověstně žlutě. Ale na tom by nebylo nic špatného. Ovšem pro koho si přijel... škoda slov. Nepředstavitelně mě děsí jak jsou někteří ochotní riskovat.
- Ve vzduchu je konečně vážně cítit nové jaro, ze všeho září čerstvá energie a ze země vykukují divotvorné sněženky, hrdě se tyčící za slunečními paprsky. Agátě se moc líbí, takže nebude dlouho trvat, než se je pokusí vyhrabat.
- Protože je tak pěkně, máme na zítra s kamrádkou v plánu vyjít objevovat krásy probouzející se přírody do okolí. Zní to strašně hezky, ale ve skutečnosti z toho víc než pár dalších sněženek a jinývh drobných poupat v cizích zahradách objeveno nejspíš nebude. Ale je možné, že najdeme i nějakou pěknou záhadu, nad kterou zůstane rozum stát.
- Právě tu přes obrazovku proletěl komár. Nechápu to.
- Dnešek měl být ve znamení odpočinku. K tomu ovšem bohužel nedošlo, to bylo pořád něco. Boty, kuře, HD enkodér... Hlavně dnešní maily mě maximálně dostaly, způsobily spoustu radosti a pocitu, že je všechno zase plně pod kontrolou (jasně, rozčarování přijde v pondělí ráno).
- Bylo v plánu pokračování na kalendáři, ale FTPka jsou zas proti. Stejně se ten ale-né-kalendář nedá nijak pořádně uchopit, nikdy se nepůjde zavděčit všem - zvlášť těm, co by to rádi sjednotili s Googlem.
- Jak postupně umírají mí oblíbení fiktivní hrdinové a hrdinky, rozhodl jsem se s tím něco dělat a začít investovat do nějaké vyšší formy komunikace. Bude to nářez, zase začnu zapomínat jedno po druhém a všechno se to poplete :p.
- S tím trochu souvisí poslední dnešní žasnutí nad řízenou anonymitou a pochybování nad tím, jestli Dreamvision skutečně funguje jak má - ke svému primárnímu účelu zcela jistě, ale k ukrývání a zatajování určen nebyl, tak kdo ví. Možná nějaká mrcha. Ale je to jedno, nikdy se nevzdám. Nikdy.
- Mám strašnou chuť co nevidět upálit jednu vyžírku. Takovou, co už několik let za rohem tajně a přitom všem na očích těží z toho, co by nikdy sama nedokázala, z toho, co jí dostalo až na samotný vrchol a vyčlenilo ji z její rodiny plné vší a pavouků, ze společenské třídy někde hluboko u dna. To se nikdy nemělo stát a přísahám, že až přiletí skutečná labuť, dám všechno zase do pařátku. Ble, fujka je to, jen na to pomyslím...
- Obávám se, že jsem dneska dost lidí pěkně vyděsil kvůli tomu šílenému výrazu v očích. Najednou se pak nikdo nechtěl účastnit pekelných plánů. Chjo.
- O to víc mě znepokojuje, že ještě nikdo neměl odvahu se mě zeptat na můj názor na ACTA. Standa k tomu měl slušně nakročeno, ale skončilo to šíleně epickým večerem u tiskárny a ještě vzpomínkami na zážitky z koncertní akce, kde nedošlo k žádné ostudě.
- Někdo mi taky psal na trojce ohledně DN, ignoroval jsem to jako profík. Stejně by to nikam nevedlo.
Všechno je zkrátka kvůli tomu jarnímu pocitu příšerně naspeedované, ale zdá se to být skoro jako dřív, za časů. Za bojů. Nebo jak se to říkalo. Až na to, že šance stále nemají svoje plány - až na jeden, organizaci velkolepého představení pěkně pod vlajkou Evropské unie. A je lepší myslet právě na tohle, než na to, co nás teprve čeká, na to, co se zase změní zpátky směrem k horšímu a obnova už nebude možná. Shel kek nem ron!