Dneska umřela moje oblíbená fiktivní postava. Přišlo mi to strašně nefér. A úplně na nic. Musel jsem někam jet vyzvracet tu bolest nad její ztrátou. Někam jinam.
Stačilo jen trochu otřít čelní sklo a doufat. Ta cesta byla jasná už od začátku, znám ji skoro dokonale. Tisíckrát projetá. Netrpělivý Ford za zády provokoval a svítil, jako kdyby mu sama patřila, ale nebyla to pravda. Dalo se mu naštěstí uniknout a ještě v zatáčce sledovat dynamiku kolem projíždějícího autobusu. Takový ten moment, jako když kolem ve slow-motion přeletí holubice. Pak rychle tmou pryč, hodně daleko od města. Ana hyarmen.
Všechno naruby. U kostela mě oslnily hvězdy. Tak syté, tak velké a zářivé. Kouzelné a krásné. Být léto, vítr by si jistě pohrával s listy ve stromech a míchal by vzduch. Okamžik se uzamkl v poli časové dilatace. Věčná škoda. Hodně smutné na tom celém bylo si uvědomit, že tenkrát nešlo odpovídat na e-maily za letu na kopci. Dneska je už pozdě. Pak ta požadovaná chvíle ticha... tisíce myšlenek v cloudu se uklidnilo a soustředilo jen na jedno. Už byla mrtvá. Ne jako mrkev, ale doopravdy. Musela se vzdát. Možná byla jen obklopena konformisty a nevydržela to. Upadl na zem její vzdušný zámek. Naštěstí pro nás existuje ještě naděje, že se vrátí, že se jednou prostě znovu objeví za dveřmi a všechno bude jako dřív. Lehkost na ostrovech ze skla, na písku z perel. Tam, kde mohou růst nové vzdušné zámky.
Chvíle odezněla a už nebyl čas myšlenku dokončit, dilatační pole zmizelo. Kolem se rozhlehla vůně starého dřeva a pár nekonkrétních vzpomínek z hlubin poškozené paměti. Motor znovu naskočil a všechno se srovnalo. Zatáčka pod stromem, jedna křižovatka a pak stočtyřicítkou rovnou do pekla...
A tak.
~ ~ ~
Neznali jsme se a ani jsme se znát nechtěli, nemuseli, nepotřebovali. Byla neskutečná a její svět byl skutečný. Dokázala ho ostatním ukázat svůj, podělit se o maličkosti a o svůj strach, poskytnout inspiraci a krásu a dokonce se díky tomu všemu povedlo najít archetyp Neasi, za což budu asi navždy vděčný. Milá. Občas hysterická. Úžasná.
Je to velká škoda - zvlášť ted, kdy jsou nezávislá média důležitější než kdy dřív. Tohle bylo plánované. Jak smutné. Dohnali ji k tomu. Ale její odkaz, vzpomínka, či kompletní archiv a zrcadlo zůstane ve stroji času napořád.