Eida.cz - Po týdnu v budníku

Tak, tak, stalo se, nedalo se nic dělat a nebylo to vůbec v plánu, nebylo ani úniku, ale došlo k nestrategické odmlce, která značně pohltila celý první zářijový říjen. Nebo možná víc?

Takový první záchytný bod s celou chutí se na všechno tady vykašlat (protože to nešlo po dobrém, nešlo to po zlém a ani jinak jsme se nedomluvili a máte za těžko se prostě ozvat zpátky několika slovy obyčejnou smskou) nastal zřejmě minulý víkend v momentě, kdy už jsem zcela očištěn kráčel jako jeden z davu se podívat na královnu a vzdát jí čest. Můry, draci, hotový rej barev, spoustu lidí, hudba a úsměvy - dokonale chaotické prostředí umožňující opět pilně trénovat blending a jiné zábavné vychytávky. Na chvíli bylo ticho a světla zhasla. Královna přijela v celé své kráse na koňovi, pronesla několik slov k poddaným a odpálila ohňostroj. Takhle stroze napsané to nepůsobí nijak zvláštně, ale ten pocit spolu s pocity v srdcích ostatních kolem postávajících smrtelníků a dětí byl cítit jako svoboda. Chápu (vlastně nechápu), že tohle nikoho kolem nezajímá, ale ona pořád ještě asi existuje nějaká naděje pro dosažení svobody, zvláště po těch neblahých událostech z června, kdy činy právě se odehrávající přestaly být pouhými náhodami a všechna vaše tajemství spolu se lží najednou zprůsvitněla a záležitosti uvnitř JIA se začaly stávat… annoyingly effective. A od té doby každou hodinu killall a třikrát denně špagety.

Minule rozhodně padla zmínka o snaze dostat na nový server Debian GNU/kFreeBSD. To byl z počátečního pohledu naprosto nadlidský úkol a peklo na zemi. Nakonec ale všechno po týdnu usilovného zkoušení dobře dopadlo a vzhledem k obsáhlosti celé této bitvy tomu bude věnovaný samostatný článek, protože to tematicky nemálo překračuje meze povídání o radostně prožitých uplynulých dnech v budníku.

Víkend s novým serverem ovšem nebyl jedinou zábavnou záležitostí. Stejně jako ve středu před ním se i v týdnu po něm začalo vše předělávat a hlavně mnohé i nově budovat. Jako první přišlo na řadu pět nových strojů a při té příležitosti se ještě poupravil image tak, aby byla všemožná omezení co možná nejpřísnější a nejradikálnější. Zas čas ukáže, jak se to nakonec povedlo - něco tam totiž ještě není úplně dokonalé, ale je to jen těžko k dohledání. Když bylo všechno krásně připraveno, přišlo konečně na řadu samotné klonování, které nebylo doprovázeno zas tak výraznými potížemi. Asi tou nejvýraznější byl nedostatek dostatečně dlouhých UTP kabelů, takže se některé zadní stroje musely přesunout na zem a různě se naklánět, ale díky zapůjčenému gigabitovému switchi nakonec uprostřed místnosti vznikl parádní technopavouk a topologie hvězda byla na světě. Zbývalo už jen jediné, a to směle vydat ten správný konečný povel k synchronizaci… Ten sice přišel, ale bohužel ty nové stroje měly maličko jinačí disky oproti strojům původním, což se muselo chtě nechtě obejít ignorováním jejich diskové geometrie. Celý klonovací proces v TRK od startu až do zdárného konce zabral na takto mistrovsky připravené síti necelých 6 minut, což je bezmála třetina původně plánovaného času a zároveň nový rekord, takže neuvěřitelně dobrý pocit.

V průběhu napínavého přenosu se tam taky jak z čistého nebe zjevila Káťa a sháněla se po lidech kolem. Měla radost a dostala nějaká veselá doporučení. To ale taky nebyl všem dnům konec, protože potom se tam zase zjevili divocí technici a začali přestavovat celou místnost k úplně novému obrazu. Ačkoli, nezjevili se hned, což je především tím, že také mají pracovní morálku jak vyšívanou, se kterou jsme si užili spoustu legrace a spoustu politováníhodných nedorozumění díky všudypřítomnéhu informačnímu šumu. A taky ještě z jednoho důvodu - neodehrávalo se to všechno nutně v tomto pořadí :). Na bílé tabuli zářily mou rukou psané instrukce, které si postupně odškrtávali a díky tomu se mi poštěstilo navštívit i daleko vzadu schované místnosti, kde jsou sice moderní dokovací stanice, interaktivní tabule a chytré projektory, ale staré okenní rámy. Do těhle končin dokonce ani nepasují naše klíče. 

Dalším důležitým bodem bylo získávání nových kontaktů v rámci obnovení stagnujících schopností sociální interakce, přičemž jsem se jen utvrdil v tom, že všichni, co přišli do kontaktu s panem Králíčkem, mají naprosto stejný úžasný výraz a moc hezky se usmívají - snad jednou budu mít možnost ho poznat taky. Bylo to možná během chvíle, kdy jsem spokojeně nesl ze schodů do matemagického budníku kafe zachráněné před divokými utíkajícími dětmi, ale bohužel jsem ho následně sám výtečně rozlil po podlaze při pokusu chytit létající klíče. Dalším významným poznatkem bylo definitivní dodefinování archetypu JN, který je rovněž téměř všudypřítomný a snaží se vytěžit maximum výhod. Ale jak už bylo kdysi jednou řečeno, vím toho o PDFkách až zbytečně moc… Ale rozhodně lepší jak konyzáci.

Dny bez techniků byly střídavě tráveny buď přímo v serverovém budníku, nebo pobíháním a optimalizacemi všeho možného i nemožného, například snahou otevřít před osmi lety zamčené vitrínky s chemickým nádobím, které teď představují nepatrné chemické riziko :). Ale co je nejdůležitější, na budově už máme konečně po takové drahné době funkční wifi. Původní idea byla taková, že si bude APčko klidně křepčit dole a nikoho nebude rušit, ale přišli jsme bohužel na to, že potom jeho signál nedosáhne do Pavlínina budníčku schovaného úplně vzadu, což by nebylo zas tak úplně optimální, takže jsme ho nakonec fikaně přestěhovali do výtvarky (úplně optimální místnost, po jejímž prozkoumání bylo objeveno, že jeden z telefonů, vedený pochopitelně přes natažené UTP po budovách, je z patchpanelu vražen normálně do switche - dobře mu tak - na druhou stranu, jak se asi tváří síťové karty/switche, je-li k nim po lince přivedeno napětí z ústředny?) a po překonání papírových hrnů teď spokojeně září už všude, jen by to chtělo ještě udělat detailní prostorový graf. Bohužel tím zas odpadla možnost využití printserveru, to je pořád něco. Vzhledem ke vzdálenostem a překážkám je vysílání SSID ponecháno pro jistotu zapnuté a bezpečnost zajišťuje MAC filtrem podbité WPA2-AES, bezdrátová přístupnost je omezena jen na standardní pracovní dobu. To by asi mohlo stačit, ne? Seznam povolených klientů je hezky sepsaný v tabulce v LaTeXu. Další zajímavou premiérou a zkušeností bylo odpojení starých přeplácaných XPček od domény, jejich vyčištění (14 GB tempů), převod FAT32 na NTFS za běhu a následná úprava stroje pro běžné použití v kanceláři. Všechno se zdařilo na první pokus.

V pátek nás pak potkala už v 8:25 další rána osudu, odešla jedna stará stanice bez záruky, což by nebylo nijak zvláštní, pokud by tenhle stejný problém o pár dní předtím nepotkal jiný stroj. Nakonec jsme vyměnili díky zrovna v té chvíli přítomným technikům PSU a zdá se, že zase šlape jako nový. Ale kdo ví - budou další, celá elektrická síť je teď nevyvážená a může se stát doslova cokoliv.

Během těchto hodně veselých a úspěšných dní se do popředí prodrala myšlenka rozjet jeden vedlejší projekt mimo Synchronizaci, kterým by se to všechno možná ke spokojenosti vymalovalo, ale kdo teď může posoudit? Dělám takové věci, protože si prostě nemůžu pomoct; ono by to bylo stejné i za jiných okolností.

No a teď ten víkend poslední… bylo v plánu velké trestání, které se s velkolepostí povedlo a pro Mišku přijela mafie už kolem druhé odpoledne. Čas pěkně utíkal a pokud máte podobně jako já hodně rádi pařátky, po tomhle odpoledni byste je měli ještě radši. Ke konci se to začalo hodně moc trestat, i když to bývalo i horší, dokonce ani jazyky nepadly. Bylo to kouzelné odpoledne :). Pokazilo se to až v neděli kolem čtvrté ráno, od té chvíle to měl snad až do teď nějaký virový výpadek, ale ciprofloxacinum a erdosteinum se už o to stará a všechno se lepší. Kdo ví, jak jsou na tom ostatní - a že jich je - snad s tím něco udělali včas, nebo neměli aspoň takové následky.