Bum. Plác. Hlava se rozprskla po celé obrazovce. V dálce chrochtá nějaké prasátko. Líbí se mi, že se i letos jako každý rok píše hodně a všude o pokračující vlně veder, která údajně všechny silně překvapila. A mají pravdu, všechno je opět vyprahlé, hlína praská, pod kopyty koní se luxusně práší jako na divokém západě v Čívkách a všichni farmáři jsou sužováni. Obezitou. Venku je pařátek.
Jak jsme se tuhle nedávno z horka kolektivně zahryzli do Dead Nation, tak se jen tak nepustíme, dokud z nebe nezačnou padat samé platiny. A k této malé synchronizaci je právě správně nakročeno, tedy alespoň u mě, dokonce už z 88 %. Zbývá si totiž už jen v co-op projet Morbid Curiosity a pak poslední a hodně lákavou Very Dead. Jája ještě navíc potřebujde dodělat všechny ty looty, což je příšerná a nevděčná práce, ačkoli na jejím konci stojí hodně pěkné zlato. Nálada z nekonečného točení se v kruzích ze všeho dokola se dá taky vylepšit například vypuštěním Amon Amarth přes XMB - DN to podporuje. Ale zas je možná dobře, že pro to není trojkový last.fm scrobbler.
Z toho, myslím, hodně dobře a jasně i pro zvídavou otázku od Avi z minulého týdne na operační plán prevence před uvařením se celkem barvitě vyplývá, jaký takový plán byl. Nebyl. V horku se přece nemohou rodit rozumné nápady, to dá rozum. Jsou ale dva velejednoduché způsoby, kterak se dají libovolné okolní klimatické vlivy v myšlenkách eliminovat. Buď je ignorovat, což vyžaduje silnou dávku představivosti a odhodlání, nebo se s nimi sžít. A druhá možnost jednoznačně zvítězila, neboť to okolní peklo přineslo další HD rozměr realistického prožitku z cest kolem hořících domů, nádrží a operací s plameňákem. Teploměr vystoupal až na 86.5 °F a vyrovnal zpoždění hodin o dvě minuty. Pak se skoro roztekl, vybouchnul a začal hořet. Ale to není jaksi pravda... Oproti dnům jsou pak zábavnější noci, kdy chodíme příležitostně trestat. Houpání bez plavek; dělat na houpačce 360 kvůli trofeji a pozorovat u toho hvězdy, užívat si okolního karnevalového reje - to je přesně ta pointa. A ještě lepší je, když se kolem zjeví zábavní a vylití přátelé a tváří se jak kdyby sjeli na sáňkách Mount Everest. Na nějakou formální činnost není čas ani prostor, ta se přesouvá do příštího týdne a tento týden se přísně zazdívá.
Taky mi dneska volal telefon, ale abych to řekl co nejúpřímněji, nerozumněl jsem z toho ani slovo, ani myšlenku, ale líbilo se mi si všechno domýšlet a představovat si u toho čokoládovou zmrzlinu. Nebo kočičku. Další dobrá zpráva je, že server je v krabici. Sedí si tam, občas vykukuje a je určitě spokojený. Až bude zapřažen, bude se chechtat od rána do večera a promění neomezené nepřátelství doslova ve sny.
Byl to hodně undead den, jako i ty před ním, jen možná o něco málo veselejší a se stříbrem na konci. Zítra je výlet a protože se díky kalendáři všechno posunulo, mám volno na výlet do teplých krajin, do Laponska, takže mě tu už nikdo neuvidí a všechny sním. A nebo taky ne...