Nojo, Toskánsko. Komu by se nestýskalo. V rámci zlepšení synchronizace jsem se letos znovu pustil do AC. Tentokrát ale spolu se Soňkou, protože v životě jde především o trofeje. A zatím to jde jako po másle. Dneska se to všechno právě točilo kolem návštěvy Toskánska s Mariem a pak vyhledání dvou CDček. Padly dvě stříbra a trochu toho bronzu, takže je všechno vážně v pořádku. Dokonce to vyšlo i s pískem zcela perfektně, prostě už si zvykám na ten netradiční nástroj v ruce.
A co jinak nového? Nějak se zas do ničeho nechce. Zřejmě to bylo deštěm a čekáním na reakci na dosavadní ztřeštěný popis DUMů, který - a to fakt - byl zmatlaný na několik stránek do mailu v plaintextu. Zas se ale nedá říct, že by se nic nezměnilo, naopak. Trochu se upravil DUMí ERD a pak z něj vyplývající nepovinný koncept autorizací. A co nejdůležitějšího dneska - kompletní kryptografická podpora v jádře. Ono to tak nakonec bude všude, pokud se nějak usměrní celý StyX server - všechny updaty budou šifrovány, aby se předešlo nekalostem. Zatím je tam blowfish, ale to neznamená, že ho nepůjde nahradit něčím daleko brutálnějším, aby to někdo se slepičími úmysly nepokusil odhalovat tajemství. To už totiž vyžaduje mraky matemagie, ne jen pokus-omyl v nemyslech, nad kterými chytří jen povzdechnou.
Je k nepochopení, jak někdo může mít tolik bývalých přátel, ale už je to tak. Případně ještě těch, co začali zlobit a dosud se neomluvili za svou hostilitu a nikdy díky tomu nebudou zapomenuti. Aspoň něco tedy k dobru. Co se týče ostatních, taky přišlo zklamání a zrada. Nedá se říct, že by mi vyloženě záleželo na publicitě na té hrozně modré a zlé síti, ale když se vyhodí velmi specifický odkaz, proč to nemá efekt? Trupky kliknou na všechno, olajkují kdejakou blbost, ale někoho podpořit? Ne, upadla by jim hlava. Zkuste se ozvat a něco po mě chtít... Jinak mám též upravené věci na formspring (viz About), čekám na dotazy.
Agáta měla dneska velkou radost. Koupil jsem jí menší kuřecí překvapení. Bylo to v rámci dost komplikované výpravy do lékárny, která se pak zvrhla v nákup čerstvého chleba, pikantního tuňáka, obilovinových jogurtů a nakonec i nějakého toho Lambrusca. Bylo to potřeba. Itálie je totiž jen jedna (nezáleží na tom, že mi teď chybí ještě výlet do Forli; Toskánsko, Emilia-Romagna, nebo taky nic, Catarina se stejně co nevidět objeví a bude se ještě hodně, hodně divit). Taky jsme olizovali medúzy.
Večer nakonec ještě překvapení v podobě dopisu ze Sundsvallu, takže by stálo za to zauvažovat o návštěvě, ale uvidí se. Na všechny dojde. Skål.