Čekám na poštu. Bohužel. Ve svém volném čase. I když volného času není moc. Navíc podle sledování balíku ona zlomyslná pošta hodlá přijít až někdy odpoledne. To je vyloženě zrada. Jeden by byl řekl, že objednávky z e-shopů jsou snadné, rychlé a že 1-2 dny na doručení je naprosto ideální doba. Jenže ouha. Když se něco objedná ve čtvrtek, bankovní převod kvůli nesourodosti, zastaralosti a hamižnosti finančních ústavů zabere den a půl, pak se na obzoru najednou objeví víkend a někdo začne objednávku dále zpracovávat až v pondělí dopoledne, není se potom čemu divit, že až úterní odpoledne je tím skutečným termínem doručení. Snad. Jeden až dva pracovní dny na papíře = šest až sedm dnů ve skutečnosti. Ale stejně je to jedno. Až do konce měsíce pravděpodobně nebude na nic pořádného čas.
Moduly ve StyXu jsou už téměř kompletní, aktualizace budou pro teď celkově přeskočeny a zbývá doladit už jen pár dialogů a modulový registr. Tím pádem se deadline odsunula přibližně o jeden jediný den, což není vůbec špatné, naopak. A teď už přijdou na řadu skutečné DUMy uvnitř, což snad po těch brutálních modulových harakiri operacích a abstrakcích bude procházkou růžovým sadem. Samozřejmě to tím celé neskončí, protože na řadě jsou ještě další a další úpravy, především ale-né-kalendář, plán budov a lidských zdrojů, NG interface pro články a nakonec to úplně nejhorší - alespoň částečný redesign. Bloody hell.
Dnešní snídaně byla volnější a celá v duchu opětovného pročítání starých tweetů. Dochází mi, že už dlouho nepřišla žádná dýně. Nejspíš proto, že není už nikdo, kdo by ji mohl jakkoliv způsobovat. Taky taková poněkud už periodická nepříjemnost nastala, kdy jsem dneska k ránu ve snu zase viděl její sny. Loni to bylo 30. července. Skutečně mi to vadí, jen to upozorňuje na nebezpečí přehnané bezprostřednosti. A číhá to za rohem. Přesto byl ten sen zajímavý, nějakým nedopatřením jsem v něm byl odhalen za oknem (což se v prvním patře dělá špatně, ale co už) a místo paniky jsem hned začal vyjednávat o asistenci při odstěhování jedné zmatené osoby z kraje, i za cenu použití mafiánských praktik. Naštěstí nikdo netuší, jak to v tomhle snu dopadlo...
Agáta dneska pro změnu snídala sama a zabývala se venkovními čmeláky. Objevili jsme při jejich pozorování cosi pozoruhodného a poněkud děsivého. Čmelák jednak bzučí při letu, pochopitelně, díky kmitání křídel. Ale on taky bzučí po dosednutí na květ, kdy začne sosat a křídla má v tu chvíli sklopená a úplně v klidu! A ten bzukot je znatelně vyšší. Je to nějaká magie, nebo nám jen něco podstatného uniká?
A taky je tyhle letní dny zas moc a moc horko, rozhodně k práci se to vyloženě nehodí. Změnily se tu dost podmínky a pořád nemůžu odladit ten správný a kvalitní airflow management, aby se to všechno komplexně chladilo. Sentinel se přesunul mimo místnost, moc topil - jako bonus teď může běžet i v noci (bohužel byl výpadek po bouřce a ono se to nechytlo na wifi, takže běžel úplně zbytečně a rank celkově klesl na 109). Teď to tu kolísá mezi 25.9 a 26 °C, včera to stoupalo až na 28.1 °C. A to byl večer a větráno. Asi chyba. Ale vychytá se to k dokonalosti. Létu zdar.