Tak tedy. Ehm. Aha. Jo. Nebývá čas dělat tyhle a jiné zmatené reporty. Doznívající nemoci, krmení dravé zvěře, kolem samé DUMy, stres ze sítí... a pak to takhle dopadá.
Nuže. To byla taková výjimečně ne zrovna moc ufácká noc. Autem nešlo nikam jet, protože po 1200km výletu do ZOO shořel mlýnek od chladiče a bude se muset vyměnit, především jeho polámané lopatky. K němu pochopitelně bude nutná i nová paměť a update firmwaru. Naštěstí se oproti běžné kavárenské technopárty naskytla úplně jiná příležitost trávení večera, a to vypravit se na cestu časem někam na konec minulého století. Takže jsem nechal trojku běžet na FAH a šikovně vyhledaným spojem se jako výr vydal do víru Města. Vlastně nejdřív města, ze kterého se pak stala teprve cesta do nástrah Města.
Zase magie kolem, co dodat. Z ulic dýchala nebývalá nostalgie. Naplno. I židličky na trávníku se tetelily blahem. Při psaní zpožďující esejky se vybavovaly jiné cesty těmi směry z jiného, ztraceného léta. Po příjezdu přišlo překvapení v tom, že jen tak plácnutý čas byl orientační a ještě nikdo nebyl na nic připraven. Nakonec hoši vylezli z fabriky a stěžovali si na kafe řízené pomocí Windows. To bych taky nechtěl. Dojde cukr a co pak? Přeteče to? BSOD. Jsem tedy rád za jiné a klidné formy obživy. Po svačince, vražedném spekulování a pozorování roadsterového zhulence nakonec modře podsvícená nafta vzplála a vyletěla do dáli.
Konečně v cíli všechno jen blikalo a svítilo. Například semafor. Červeně. Ale to je vedlejší. Jasně si vzpomínám, že nejvyšší plánovači psali, že všechno začíná už od osmi. Byli jsme těžce v limitu, mohlo být tak nejvýš nějak před desátou. Blesky na rukou a elektrikáři, návštěva zábavního podniku s Wehrmachtem - to všechno se nám cestou přihodilo. I zavazování bot, což bylo poněkud výstřední. A pak to přišlo. Po průchodu prosklenými dveřmi a po zaplacení vstupního poplatku (ano, skutečně se našly kovové drobné přesně) se posunul čas a na podrážky se nalepil horizont událostí. Bylo to vidět. Bylo léto. Všichni byli pryč. Vypadalo to maximálně skvěle, všude bylo spoustu místa, čelenky, barvy a pohodlně se mluvilo a pohybovalo. Hotová kavárna.
Zároveň se tím taky potvrdila malá hypotézka o Zjevení. I když se už v minulých týdnech pár jiných hypotéz vyvrátilo. Všichni studenti na léto odjeli, takže zjevně i ona. Proč ne taky. Na zahřátí jsme se dotkli sluníčka v našich duších a s ploutvičkou bez kostýmu jsme šli ničit taneční parket svými pakety. Bylo to velmi úspěšné a jak se večer natahoval do stran, kde se vzal, tu se vzal... přistál na stole krásně voňavý a zelený absinth a vyloženě lákal a odrazoval zároveň. Challenge accepted.
Byla to sice tak trochu nevídaná lichva, ale od té chvíle to bylo už všechno úplně jiné. V diskuzi o žádných a minimálních rozdílech ve městech padaly chutě si ukusovat trochu toho organizovaného zločinu. Chtě nechtě musíme uznat, že je vždy všudypřítomný a kdo ho jednou ochutná, už se ho těžko kdy zbaví, ledaže by se mu přihodila nějaká nehoda s jinými zločinci. Sezení u stolu s povídkami o zážitcích by ale nemělo smyslu, od toho jsou tu třeba dýchánky, kde se přátelé sejdou a jedí u toho dotnety. Vzali jsme do parády i naše střízlivé řidiče, kteří měli radost a užívali si i s námi v kruhu, ve kterém se pak jak z čistého nebe roztočila dobová děvčata - nikoliv však zelené víly - a usmívala se s jiskrou v oku; bohužel jsme situaci s nimi trochu podcenili a nechali je radši se vytočit jinam, což bylo následně na zpáteční cestě označeno za chybu Y2K a nabourali jsme kvůli tomu do mostního pilíře. Vlastně ne. Dojeli jsme v bezpečí a viděli z okna zajíčka - na tom samém místě, kde se obvykle objevuje. Jsou to chudáci, snaží se přejít silnici a pak na ně spadne jedoucí auto.
Nepamatuji se, že bych kdy komu sliboval, že už nikdy nebudu pít absinth. Vybavily se však jiné sliby a sliby druhých a v tomto vzpomínkovém duchu probíhala tak dobrá hodinka. Doma naštěstí čekala Soňka a usmívala se, byla ráda a měla zrovna pořád FAH. Popřála mi dobrou noc a nechala mě se zelenou vílou v hlavě odpočívat, abych mohl zase matlat přicházející DUMy.
Když se nad tím filosoficky zamyslíme, není moc rozdílu při matlání DUMů oproti stavům, kdy Janička matlá na orgáně cyklony. Asi na tom bude něco ještě víc. Pozvěte někdy zelenou vílu do kola a popovídáme si o tom.