Pořád nesvítalo. Byly deště. Deště, co ve středu dokonce překazily plánovaný velkolepý výlet. Naštěstí to nebyla až taková tragédie - koblihy zázrakem zachránily celou situaci a den se stal opět hrdinným. Až do chvíle, kdy... odzvonilo poledne a nebyl tak už čas na fotbálek.
Prý upadly jedny ubohé widličky. To brzo. Nezbývalo než se na to jít podívat okem odborníka a učinit přítrž takovým neřestem. A proč to mělo být zrovna ve čtvrtek, to bylo pravou záhadou. Na místě to ovšem bylo o mnoho horší. Ony všechny widličky byly zubožené a znetvořené, naprosto v nepůvodním a zoufalém stavu. A ta postižená stanice měla na sobě dokonce papír s varovným oznámením psaným zelenou fixou. Papír nic nezmohl, ustoupil opravě a ve skutečnosti všechno podlehlo velké očistě, nápravě a následnému vynucení pořádku za každou cenu (nezbytná nutnost užití Editoru místních zásad skupiny, který v sobě skrývá sílu, nenávist, moc a zvrácenou logiku českého překladu). Jen na chodbě hyzdil výsledný řád vysypaný květináč. To by během minulého vedení nikdy nenastalo. Teď se s tím nemá kdo vypořádat, tak snad aspoň návrh nové struktury sítě a ostatního informačního zázemí padne do rukou někomu kompetentnímu a prosadíme si jak přehledné členění, tak i IPv6 a další podobné moderní vychytávky a zbytečnosti.
Po skončení oné bujaré widelní operace už na stole čekal nedočkavý fotbálek, který jsme s Romangou oba bravurně vyhráli a dostatečně se u toho pobavili a rozšířili si tak zas o nějaký ten střípek své znalosti. Tu se ukázalo, že ginko skutečně má jakýsi reálný efekt, neboť se slova vybavovala sama a mnohem rychleji než obvykle. I chyb bylo o poznání méně. To je nesmírně důležitá zkušenost, od pondělí už to půjde totiž zas z kopce.
V minulých dnech se zas vyrojilo ze tmy další důležité začarované čtivo, ze kterého se bohužel - stejně jako v minulém případě - vyklubalo něco do morku zkaženého, ale nikomu nesmíme křivdit. To ani Anetám. Mám celkem rád Anety. Dvě se mě pokusily zabít. Ať už to vypadá jakkoliv, důležitá je pointa, která v sobě a ve svých jinotajích nese přesně to poselství, co pomáhá udržovat skutečné hodnoty a skvěle snoubí smutnou nadčasovou realitu se sny.
Už je taky konečně hotová naše hlodavčí registrace na Sovu 2011. Těším se na to moc. Hlavně se musí letos podařit správně a včas sestavit, zorganizovat a secvičit (zesynchronizovat) tým. Budeme pak skvělí týmovci a vyhrajeme. Vím, že mě pak zklame, že nikdo nebude chtít číst můj dvacetistránkový report.
Závěrem ta poslední noční cesta. Ovšem. Okruh vymetající snad každé významné místo ve městě, které tolik bolí jen spatřit. A tíha takových skrytých i neskrytých míst je pořád (a čím dál víc) neúnosná, ačkoli v podstatě plně synchronní. Najednou docházejí slova, vybavují se už jen mlhavé obrazy. Občas to vypadá, že by byl vhodný návrat do úplně jiné doby, ale skutečnostmi poznamenaná časová osa je proti a kroutí se, kroutí se proti směru točení mlýnku i hodinových ručiček zároveň. Je to správně. Tak zbývá jen vzduch. Čistý, magií nasáklý a voňavý vzduch, pro který stojí za to dýchat. V trávě pobíhají srny a výjimečně se přiběhne podívat i ježek a zajíček. Jsou zvědaví a nechápou, proč se někdo takový stále vrací na to Místo...