Eida.cz - Velikonoční torpédo

Nechápu, kde se právě teď, po půlnoci, bere po tak plně prožitém dni nevídaná energie, která vytváří různé milé i nemilé divotvornosti.

Bylo úplně skvělé ráno - sluníčko si pomalu a zářivě svítalo a místnostmi zněla nostalgicky dávnověká pozitivní hudba, jako by rok 1999 vůbec nikdy neskončil. Venku si prozpěvovali ptáčci a konvice s čajem se barvila zlatistým světlem. Nevyužít takovouhle čerstvost k pohledání a nenadýchat se průzračně čistého vzduchu by byl vyloženě hřích.

Po snídani stačilo už jen popadnout večer předem připravené věci a svazky klíčů a vyrazit. Nikde nikdo, sluníčko už začínalo příjemně kousat a kaktusy se v zahradách smály pobíhajícím bílým slepicím. Na konci se objevila kočička, celá černá, moudře sedící a v očích překrásný výraz kohosi. Nevšímala si mně, seděla dál, ale co se dalo dělat. Překvapivě už byly budovy obsazeny a nebylo nutné nic složitě klíčovat s jejich rozbitými dveřmi.

Nahoře čekalo příjemné překvapení - místnost přesně ve stavu, v jakém byla opuštěna. Stačilo vybalit, otevřít okna, promyslet si náplň dne... a už se začaly dít věci magické. Nejdřív z mobilu úplně zmizelo přijaté číslo a pak dorazili technici a donesli kabeláž a malinký pětiportový switch k zapůjčení. Usmívali se, jenže stejně přišli pozdě oproti svému vlastnímu původnímu plánu.

Začali jsme krabicovat a všechno jako kdyby začalo vyzařovat auru spokojenosti a funkčnosti. Všechny stroje dostaly svá místa a krabice se soustředily do středu místnosti, což bylo důležité. Bohužel bylo strašně málo pěnového polystyrenu, ale naštěstí z jednoho LaserJetu ho bylo o něco málo víc k dobru. Ten se určitě využije a zbytek půjde k okamžité a zuřivé (neřku-li militantní) recyklaci. Někdy v té první chvíli zázraků přišla taky gigantická cestovní smska a hned byla ze všeho radost, i ze Scia.

Na chvíli přišlo drobné přerušení, to když se jeden monitor nechtěl hlásit, ale jeho výměna to opravila zpět k dokonalosti. Síťový software se povedlo profesionálně nahodit na jen lokální stroj a světe div se, i v režimu auditu systému byly věci hned na první pokus funkční a stabilní. Ještě chvíli se vedly zbytečné diskuze o výbavě, ale pak to konečně přišlo. Pokus překlonovat stroj, sic jen zkusmo, po gigabitu.

První háček byl v tom, že se lokální síť bránila zuby nehty a bootovací server se pral s úmyslem startovat TRK z vlastní sítě. Nuže, nešlo to ani na uzavřeném okruhu, neboť zas nenajelo vlastní DHCP. Tak nakonec bylo DHCP vytvořeno uměle a taky to běželo, jen TRK stále ne a ne najet, ale co už, tak se to prostě nasosalo do RAM a co se s tím matlat, že. První klonovací test dopadl neskutečně dobře, přibližně 40 GB se přehodilo zhruba během osmi minut, což by vyhovovalo i původnímu plánu stihnout vše do 20 minut celkově. Bohužel to nepůjde splnit, nejsou volné porty, ale i tak to bude velice rychlé. Po zkoušce už byl čas to zabalit.

Večer už jen hladová cesta, kus kuřete a čaj. Překrásný čaj. A vosí hnízdo, které se právě začalo znovu tvořit. Pak už přišla jen nechutná stížnost na někoho a jeho přátele, ale nikoho to nezajímalo a pak malé drobné zklamání, se kterým bylo nutno počítat - všechno dopadne nakonec dobře, ať už tak či tak, Koko bude mít radost.

Byl to ale den. A dneska skoro znovu, checht. Tak zatím.