Eida.cz - Páteční Caturday

Konečně přišla chvíle klidu, kterého byl od minulého týdne tak trochu děsivý nedostatek. Drůbeží článek zatím ovšem napsaný nemám (jako i všechny ostatní slibované, že), ale můžu tu aspoň zkusit rozebrat náš páteční Caturday a dění kolem něj, i když se úmysl změní v nesmysly.

To byl tak pátek, přibližně osmého. A od jeho samotného rána se zase kilometry jen točily. Což nebylo na škodu, bylo celý den moc hezky a vyloženě to svádělo k výletům. Během poledne došlo i k několika velikonočně veselým VM fotkám, ale pak se zas muselo spěchat, abychom večerní Caturday vůbec dokázali stihnout. Plán byl celkem jasný - napostujeme nějaké lolcaty a večer se sejdeme v ACčku. Jenže...

Účastníků bylo přizváno relativně hodně a zrůzných částí Evropy, přesto se ale mnozí z nich báli. Ovšem ti nadšení se okamžitě ozvali, aby si zajistili své místo, aniž by museli sami cestu podnikat - a v tom byl háček. Lze vyhrát závod s časem pomocí kafe? Odpověď schovaná na dně hrníčku se během hodiny změnila ve zcela jasné ano. Při přípravě byl přivezen minjík a rázem se ozval aji Jared se svou vypečenou bandou, kterou bylo nejdřív nutné ručně dopravit ke Kauflandu. Nevadilo by to, kdybych si nezapomněl mobil na nabíječce a nevyjel bez něj. Museli jsme se zdlouhavě vracet a plán příjezdu v 18:00 byl tak trochu ohrožen. Naštěstí se povedlo překonat všechny nástrahy a pasti a navzdory negativním propočtům jsme dorazili tak v 18:03 k nemocnici, kde došlo k rozpuštění skupiny a plánování plánů na samotnou akci.

Chudáci. Čekali celý den vypsychnutí někde v lese a teď je necháme ještě bloudit po našem městě? No, co se dá dělat, snad to přežijí. Tak jsem suverénně odjel plnit misi do dáli a po chvíli mi to konečně doopravdy zamňoukalo. Došlo ke zpoždění, co dělat. A hoši pravili, že byli ještě ke všemu vyhozeni nějakými profesionály z klubu. A? Tak jsem musel dorazit na místo dřív a vidět tu hrůzu, sednout si na vzdálenou lavičku, pozorovat kárované sukně a helikoptéru, poslouchat o zlých Sony supportech a vyprávět, jak mi chce zlobivý ISP ukrást a změnit adresu a že se s tím nedá nejspíš nic moc dělat.

Pak se to konečně naštěstí rozčarovalo dalším a posledním telefonem, potkali jsme o chvíli později Šárku bez berlí a znovu čekali na příchod našich hlavních hrdinů. Vyřítili se pak zpoza budovy a tradičně nezvládli čas, ale co se dalo v ten okamžik dělat. Po chvíli koukání na proti nám spiknuté ACčko přišlo dlouho očekávané přerušení a další plány a jejich šance, přičemž se Jared, Karlos a Majas rozhodli výpravu zcela opustit a vrátit se domů do teplých krajin na vlastní pěst. Ve vzduchu ale přitom visel pořád ještě ten prokletý otazník se slíbeným jídlem!

I CAN HAS CHEEZBURGER, oznámil jsem minjískoj do shellu. Pak jsme se víceméně shodli na tom, že před čímkoliv, co podnikneme, prostě musíme cheezburgery hasovat vlastně úplně všichni a zamířili jsme šikovně tajně schovaným a maskovaným autem do centra světel a bujaré zábavy. Nešlo uvěřit, že poprvé po 350 kilometrech v krvi někdo zas veze mě. A když už konečně vymyslely, hlavy chytré, své parkování, nic nebránilo samotné cestě za burgery. Hranolkové váhání při nich bylo hned Jitkou vyřešeno, protože každý si přece k čemukoliv přeje hranolky - a bylo to. Zkusili jste si dát už do pusy žárovku? A pak ji zas vyndat? Pomalu jsme skoro po jídle zamířili na čaj do ČTÚ.

Slíbených deset minut a připravený stolek, to se dalo s radostí čekat. Po usazení se jsme uviděli své maskoty a bylo jasné, kdo se na Caturday připravoval a kdo vlastně ne. Šance odpálit se čajem byla sice mizivá, neboť nenabízeli mnou ten večer očekávanou banchu, ale i jiná kouzla pomohla. Když někomu holky cestou psaly, tak se nic nestalo, jen zaručily nápad těm, kteří pak seděli za rohem a dávali si čaj proti nám. Zapomněli jsme na ně neustále polozlostně s úsměvem mávat.

Šárka, naše vrchní arcitetka, vytvořila dokonalý záchod, který jsme měli nejradši. Nikdo jej nedokázal překonat. Pak se ale ukázalo, že štěstí na Jokery je to tam a potvrdilo se, že je složitější zvrhlou otázku sestavit a položit, na rozdíl od odpovídání na ni. Záchodováním a záchodovými hrami jsme ale strávili další dlouhé hodiny plné špičkové zábavy, až do příjezdu poslední noční dvojky. Cestou dolu k ní jsme taky viděli pořádnou městskou bitvu a policii a za odměnu dostali všichni lízátka.

Přeživší mě dovezli k autu a zamířili do svých domovů. Jal jsem se v autě dojídat zbytky, když na místo vedle zaparkoval pochybný člověk... podíval se nechápavě skrz sklo, obešel moje auto a zeptal se na nějaký klub. To je trochu divné, v jednu ráno u Kotle. Po dojedení a uklizení obalů se jasně rozzářila ikona paliva a hrozil kernel panic, ale naštěstí na desce vyskočil wizard a zavezl mě k Vítkově čerpací stanici, i když obyčejně navádí do kostela. Pak už cesta zpět probíhala klidně, přestože policie bylo na každém kroku v tom děsivém větru jako mrch.

Caturday se tím vydařil přesně podle plánu a nic nebrání tomu, aby se odehrál co nevidět další.