To se to daří, když se musí. Dny za dny jsou tak nabité, že na ně ani není čas. Přesto je ale třeba shrnout alespoň zlomek důležitých detailů ze dnů čerstvě uplynulých.
- Prokrastinační dopoledne před psaním jednoho nepříjemného mailu se protáhlo skoro na 106 hodin.
- Během té nemilé nepatrné chvilky jsem stihnul sklidit ovoce v prosinci plánovaných aprílových žertů, zažít jedno překouzelné nákupní ráno a hledání nedohledatelných tyčinek, rozkvěty a vůni jarních květin, příjemné posezení v zahrádce s kafem, přáteli a jejich magickými herními schopnostmi, noční procházky po nábřežích, filmový večer s pizzou a mávání hejnu baletek u nádraží, první letní grilování a jízdu kabrioletem přes vesnice, přesazení broskve, otočení strachu, kočičí výběry, kompletně přepsat databázový ovladač, rozjet Standův dotnetový silverlightový dotazník a pak ho odmítnout vyplnit, vytvořit drobnou hudební objednávku, vidět padat hvězdu a něco si u toho přát, nainstalovat zahradní solární lampu a najet tak u toho celkově 650 km.
- Už i další z okolí začali konečně otevřeně chápat, co jim facebook může způsobit za neskutečná zla a utrpení. Kdyby se tohle uvědomění obešlo bez takového hýření čistým zlem a všudypřítomné bezúčelové nenávisti, bylo by všechno mnohem lepší.
- Labuť skutečně existuje. Zobrazila se nám na displeji a roztáhla svá čarovná křídla. A kolem se stále potulují i jiná různá zvířata, ale v tuhle chvíli, řekl bych, máme s labuťkou v lecčem převahu. Aspoň něco - nic se totiž neděje náhodou, všechno je pod kontrolou a v dokonalé rovnováze. Drůbež prostě vede na celé čáře.
- S tím souvisí i to nečekané otočení strachu - roztažená křídla i přes svůj třes dokázala vyvolat nostalgický respekt, zahladit všechny potíže a zachránit tak celý den. Asi takový ten moment, kdy těsně před výbuchem na kostce padne šestka.
- Rovněž j'adore de la boxe získává po nedělním odpoledni naprosto nový význam a rozměr. Mám skutečně radost, že tohle vyšlo úplně do detailu.
- V úkolech je teď sehnat jablečné listí na #5. To bude snadné, snad. Pokud ještě budou volně ostatní nezbytné ingredience.
- Někdy předminule se mi povedlo konečně sehnat nové album 安全地帯 z roku 2010 s těmi nejlepšími hity z 80. let. A Tamaki Koji tam zní i po takové době naprosto úžasně. Musela to být tehdy v Japonsku věru nádherná léta.
- Mám ve svých černých postranních úmyslech napsat dopis Lauře do Ameriky, třeba to dopadne dobře. A nebo taky nijak. Ale stálo by to za to.
- Dokonce i některé ztracené šance dostaly konečně plán a zvítězily. Je to jen důkaz toho, že víra je všemocná a může fungovat všude. Příště to bude už konečně ve velkém a ne jen nějakých pár pětek...
- Minulá půlnoční cesta dodala obrovskou dávku přesvědčení, že udržet rovnováhu stojí za to a že zisk je vlastně častokrát ztráta. A ten čerstvý vzduch!
A co bude dál, je zatím nejasné, i když zcela jistě naplánované a vlastně tím i už pevně dané. Nic nakonec neunikne Synchronizaci a labutímu zraku. Čas se blíží.