Další ničím neřízené březnové odpoledne. Chronická nechuť, únava a nedostatek kvalitního audiopodkladu (a ještě ke všemu opět fyzicky rozbité ruce!) dělají bohužel svoje. Šance napsat kvalitní kvákavé povídání o čemkoliv a/nebo naplánovat další důležité body je někde mezi nulou a mínus pěti a zdá se, že to ani (původním odhadem ze zbytku) trojitá káva - tentokrát tak černá, že jí ani snad lžička nepronikne - už nemůže zachránit.
- Venku pobíhala kočička. Bavila mě, ale bohužel se mi ji nepovedlo identifikovat a zeptat se jí na něco.
- Letos se daří mluvit o Sově 2011 už od únoru, což je sice jedině dobře, ale takový předstih, zvláště v porovnání s rokem minulým, přijde i mně trochu přehnaný. Na druhou stranu jsou ohlasy ze všech stran zatím kladné a počet potenciálních týmovců roste nade všechny meze, což přivádí na svět myšlenku sestavit tým rovnou od počátku duální.
- Včerejší noc zase moc nefungovala, strávil jsem dlouhé zbytečné hodiny nespavosti koumáním Lapri, jejích videí, blogu a pak jako výsledek zaučováním se do Lady Vanilky. Neskutečně jsem se bavil u některých jejích videí, zvlášť kousky jako tenhle (cca 1:59) nemají vůbec chybu :). Pak mi z toho vyšlo něco jiného. Další rozměr, do kterého se původní blogosféra přelila. Nejsou to blogeři, ale zásadně blogerky na rozhraní mezi běžným osobním blogem a současně moderními fashion blogy. Některé bojují o popularitu, jiné ne, ale společné mají to, že kromě tohoto svého typu blogování vlastně naprosto ignorují typy ostatní. Souvisí s tím i jistá technická zdatnost a v dnešní době, kdy už znalosti čistého HTML mezi smrtelnými lidmi vlastně neexistují, je otázkou, zda dělají chyby ony samy, nebo za to může koncepce vnitřního systému blog.cz - mluvím o nerelevantních alternativních popiscích (atributy alt i title) vkládaných obrázků. To je sice jen špička ledovce, ale krásná ukázka toho, že SEO je jen jakýsi bonusový doplněk a stejně nemá u těchto blogů zas tak zásadní smysl.
- Nejlepší na tom je, že často mluví o tom, že blog zruší, až je to přestane bavit, nebo když jim to někdo blízký řekne. To je ale velká chyba. Kdyby se někdo zeptal mě, jestli to tu zruším, tak rozhodně ne - spice must flow, i kdyby na chleba nebylo.
- Ještě před tím jsem se taky smál u toho, jak se mnozí BFU snaží zbavit své digitální stopy a nejde jim to. Ta je - bráno striktně z pohledu zkušeností jich samotných - nesmazatelná a bude tu už nejspíš navždy (principy strojů času, řízeného mirroringu a paměťových konzerv).
- Jak spletené to všechno jen je. Úvahy nad polořízenou anonymitou, blogy a mikroblogy a všechno se to točí a točí kolem své osy a vymyká se jim to z rukou. Je na tom krásné, jak je to jednoduché a přitom tak neuvěřitelně složité, že lidé, co nesledovali vývoj od samých začátků, se sami ztrácí při zpětném hledání a o to víc jsou schopni nabídnout za informace. Ono to funguje!
- A ještě by se mi chtělo psát něco o nevýslovné důležitosti nezávislých médií a jejich absolutní svobodě vylévat si vztek na cokoliv kolem nich, ale on by to někdo určitě špatně pochopil.
- Bohužel ještě nemám připravenou onu lákavou recenzi na úžasnou knížkovou trilogii, kterou jsem zdárně dočetl a ještě mi tkví v hlavě ten pocit z jejího konce, dokonce zatím ještě stále nesmíšený s Černou labutí.
- Když už je řeč o Aronofského Černé labuti... Nechtělo se mi to nějak extra sepisovat, nebo dokonce přímo vytvořit výlev v Kulturních akcích, ale řeknu aspoň něco. Nesouhlasím se všemi, co tvrdí, že film končí špatně - naopak, konec představuje ten nejšťastnější okamžik, a to nejen pro hlavní hrdinku. Od začátku jsem si, podle nálady toho dne, taky přál fandit záporákům, ale ani ti ve filmu reálně nejsou. O to více kouzelná je paralela mezi samotným příběhem a připravovanou inscenací v něm. Za poslední - rovněž nechápu, jak někteří ve svých dojmech u toho soudí Čajkovského hudbu. Hodnotit by šlo snad její provedení, ale to je na jedno zhlédnutí snímku málo.
- Po nějakém nejasném čase jsem přehodil zpátky nastavení na plně manuální režim zrcadlovky a zas je všechno jako předtím, až na detaily. A ostré je to konečně i v noci jak břit. V příštích fotopostřezích předhodím.
- No a ty noci... kdyby to nějak šlo... nemám rád, když mi je někdo bere.
- Právě mě potěšilo, že jedna zatoulaná zahraniční duše konečně našla na svůj konkrétní googlí dotaz můj poslední nočněkódový článek. Tady SEO ještě správně přináší svoje ovoce.
A vůbec. Káva už došla. Je snad čas na další? Zkusit se musí všechno. A pokud by někdo věděl o způsobu, jak mě přemluvit k činnosti, ať dá vědět.