Je teprve přibližně půl druhá - nebo se mi zastavil snad čas? To dneska nikdy nebude pět či co? - a na řadu tak jako tak už přišla káva o čtvrté a chvilkový zasloužený odpočinek. Celá síť je opět nemístně zahlcená a tentokrát za to může mnohonásobná NATová kaskáda a ne linka jako taková. A přestože už není nejmenší problém fungovat na tom děsivém IPv6, není toho zrovna teď jak využít - haha, kruh se nám uzavírá.
Včera zhruba v 19:45 přiletělo další UFO a zase nic z toho. Několik sekund, bílá koule, najednou pryč. Tak je to skoro vždy :). Při pohledu na nebe se hvězdy úplně posunuly a bylo patrné, že se nám už blíží jarní rovnodennost a den bude jen o nějakých deset minut delší jak noc. Je to další malý krůček k tomu, aby se veškerý čas srovnal do jedné roviny.
Trochu i s tím souvisí krásný konec v knížce, kterou mám konečně po tak hrozivé době dočtenou a bude potřeba o tom cosi málo sepsat, takže snad brzo už. Možná se tím všechno rozzáří a možná taky ne, ale to nevadí, skutečnost je někde mezi a my mezi ní. A jsme tady ještě.
Mezi signifikantní úspěchy nedávno minulých dnů patří vydařená schopnost nahrávání HD videa z aktivní DirectX plochy i při vysokém framerate. Nároky na to nejsou ani tak krvavé, desítky minut surového záznamu přibližně odpovídají desítkám GB, střih je více než svižný a výsledný export do H.264 prováděný na CUDA nemá nejmenší chybu. Takovou malou ukázkou může být HD záznam z Assassin's Creed 2, z mého oblíbeného dómu Santa Maria del Fiore ve Florencii.
Ezio už všechny zabil a nemá proč žít. Animus se zasekl a Desmond v něm. Bylo by víc než příjemné, kdyby byla v replay režimu možnost hrát znovu i střípky z hlavní linie a ne jen obecné vzpomínky, jako je třeba tahle hrobková. Jen pro ten pocit tady právě Ezio má už Altaïrovu zbroj, nedosažitelnou bez prvotního zdolání kobky, a jako bonus taky Auditore Cape, jen díky posbírání všech pírek. Z toho pohledu je opět zvláštní, že úvod začíná v notorious a po začátku se změní v normální režim. Je to sice pochopitelné, ale i tak trochu proti předpokládaným zásadám.
Dělám právě taky plánovaně cykl. Už je tam jen 6944 mAh a blíží se navrhované výrobní kapacitě. Ale to jen velmi, velmi pozvolna. Představuje to asi úbytek nadkapacitních 150 mAh po 20 týdnech. Skutečně se zdá, že tímhle tempem by ona skvělá Lithium-Polymerová baterie měla dostát svému slibu a udržet si 80% kapacitu po jednom tisíci cyklů. Navíc teď bez proudu a zbytečné zátěže je to celé krásně studené. Aby taky ne - Core i5 se podtaktovalo a nVidia je vypnutá. Všechno použitelné a spotřeba pod 10 W.
Tradice skutečných strojů. To je potřeba. I když jsou pokažené a prolezlé marketingem a Intelem víc než dost. Jenže to není všechno, co se pokazilo. Už je to drahně dlouhá doba, co kdy kde nějaká rozumná duše sepsala vlastní sebevědomý článek na svém blogu, třeba i v duchu Everyone sux but me. Není co číst. Všude samý slizce upřímný balast ve vyblitém hávu Webu 2.0 od novodobých nagelovaných "copywriterů" z odvrácené strany zvířetníku, co ani plně neovládají svůj jazyk, natož aby texty jimi tvořené měly i nějakou čistou náplň. Hledání jehliček v kupě hnoje je skoro až ztráta času a ohlížet se zpět do dob, kdy všechno jen kvetlo a byla radost, pohoda a mašličky a smáli jsme se všem, co kopírovali texty z wiki a vkládali fotoromány a fotky koní... je bolestivé, a to zvlášť teď, kdy všechny ty různé světy stojí ještě ke všemu proti sobě.
Plánované synchronizace pořád někdo odmítá podporovat i po urgentních žádostech a vyplývá z toho jen to, že je potřeba si všechno zařídit vlastními silami i za cenu násilí a nelítostného krveprolití.
A to by už snad mohlo stačit. Nebo ne?