Jsou lidé, co bez Linuxu neusnou. A ti druzí. A tak vůbec. S linuxovými distribucemi se stále teprve před nedávnem roztrhl pytel a zaplavil systémy mnohých možných i nemožných skupin osob různého vyznání a zkušeností.
Teoreticky by na tom nebylo nic špatného, koneckonců záměrem je boj proti výhradnímu postavení Windows na osobních počítačích, což se čím dál více daří. Ale stejně jako ve všem, co se má na trhu prosadit, je marketingový háček. Moderní user-friendly distribuce se snaží vyjít lidem vstříc všemi dostupnými prostředky, v základu přidávají zbytečnosti, které se stejně na první pokus nepodaří odladit, srší novinkami... a prakticky je to stejně jedno. Typický současný uživatel (ať už BFU nebo něco o málo víc) si bohatě vystačí s kancelářským balíkem, IM klientem a internetovým prohlížečem zvládajícím zobrazit všechny možné sociální sítě. Dokonce převážná většina lidí nepoužívá ani e-mailového klienta a mailuje si přes webové rozhraní. A tím je původní smysl samotného Linuxu (a s ním dokonce i prostředí a technicky vzato i významu OS jako takového) úplně potlačen.
Další krásnou lží, která láká nové duše, je údajné zvýšení bezpečnosti. Bezpečnost na Internetu stejně neexistuje, jakákoliv komunikace rozhodně není soukromá a někdo nahoře pořád čte naše data, ale to už víme. Bezpečnost neexistuje pro toho, kdo nešifruje. Jakýkoliv moderní OS a jejich varianty jsou schopné data dostatčně chránit před dalšími BFU - vše zkrátka stojí a hlavně padá na lidech samotných, sebemodernější systém nikdy nepřinese bezpečnost jako takovou, pouze její iluzi.
Mladý nadějný BFU se po rozpacích rozhodne nainstalovat si na svůj notebook teda ten Linux, nebo co to je. A velice pravděpodobně sáhne po Ubuntu, protože o něm slyšel od přátel, četl na moudrém fóru a doporučili mu ho čtyři z pěti přátel na facebooku. Po instalaci při troše štěstí všechno funguje na první pokus (tuctový notebook) a BFU má najednou radost a tendenci o svém Linuxu psát na blogu a připadat si děsně chytře. A když se pak něco jen tak samo od sebe rozbije...
Nějak po čase už pro mě není moc k pochopení, pro koho je vlastně současné distro Ubuntu určeno. Možná pro nadšence, co si rádi s předstihem vyzkouší nové a bláznivé věci, jako minjík. Nebo někdo jinak ujetý. Nebo někdo, kdo jim chce ukázat, že to umí vyzkoušet lépe. Původní Ubuntu vychází z Debianu, který měl za snahu udělat vše přehledně a obalit (nejen) linuxové jádro GNU softwarem a svobodně se šířit světem. Někde ale na cestě muselo dojít k fatální chybě, protože moderní Ubuntu snad ve snaze zaměřit se zřejmě na user-friendly GUI naprosto zpřeházelo logické debianí uspořádání konfigurací a všeho a nadělalo zmatky, a to dokonce i v samotném APT.
Zvyšování popularity Linuxu mezi davem je nevyhnutelné a možná i nutné, ale jak už bylo řečeno kdesi nahoře, vše se musí umět prosadit. A spíš než se oddávat něčemu sice svobodnému, ale poněkud zmatlanému, by bylo dobré se snažit vytěžit maximum výhod z pozitivní komercializace Linuxu. Krásným příkladem komerčního přínosu pro prostý lid mohou být OpenOffice a podobně, proč toho tedy nevyužít u systému samotného?
Svobodná linuxová distra založená na RedHatu jsou pro běžné lidi daleko stravitelnější a srozumitelnější alternativou jak zmiňované Ubuntu, nabízí se z nich například CentOS nebo Fedora. Obojí je moc pěkné a pro notebooky a denní používání nezbývá než doporučit Fedoru, která je krásně rychlá, svižná a aktuální. O její použitelnosti může vypovědět třeba i to, že CDčko s Ubuntu 10.10 na tři roky starém booku Asus prostě nenaběhne a jako BFU v tu chvíli udělám co? Rozbrečím se přece, neasi. A Fedora zafunguje na jedničku a vykouzlí úsměvy.
Ortodoxní linuxáci se můžou klidně plácat do hlavy, ale prostě neudělají nic s tím, že Linux se k obyčejným smrtelníkům dostane v nablýskaném obalu s komerční mašličkou. Všechen vývoj jde dopředu příliš rychle a je už mnohdy pozdě na učení se všeho od samotného začátku.
Čtyřicet tučňáků ať vaše disky nese.