Odpoledne. Zima. Zamrzlé kafe. A tak nějak to asi má být, protože to je nejspíš esencí těchto zimních svátků, co se objeví hned po období adventním a všechny nás zaplaví a většina z toho nebude mít radost ani trochu.
A co že je nového? Asi nic zvláštního. Sem tam se po okolí potulují ďáblové a zrovna dneska, asi výjimečně, se tu objevilo hejno zlobivých dětí a všechno málem oslimily. Vypouštěly zakázanou pyrotechniku, šíleně se smály a přály si pod stromečkem skončit v pekle. No dejme tomu, že se jim to jednou povede a pak zase spadne UFO.
Na menší oslavě jsme tuhle podnikli výjimečný pokus s polymerovými kuličkami a dopadlo to celkem dobře. Aspoň myslím. Vybouchly z nich jen dvě a ani jedna nezačala hořet. Taky krásně vykvetla větvička zlatého deště, to je velmi rafinované a korálkově inspirativní.
-
Ve výkvětu -
Na začátku -
V průběhu
Mám návod na výbornou kávu, když není zrovna k dispozici stroj na presso. Dáme jako obvykle v konvici vařit vodu. Pak se vezmou tři nebo čtyři lžičky rozpustného kafe (třeba Sensazzione) do 150ml šálku a přidá se k nim kolem jedné až dvou lžiček vody - záleží, jak moc či málo je daná lžička placatá a kolik vody pojme. Pak je potřeba to celé dostatečně dlouho a pořádně míchat - nejlépe šroubovákem. Až se vytvoří krémová pěna, vyřídí se maily a vše vypadá dobře, dáme znovu ohřívat již vychladlou vodu v konvici a opatrně celou směs pěkně z výšky zalijeme. Při troše štěstí to vypadá jako klasické presso, což je dobře. Poté se můžeme jít na okamžik podívat ven a hrníček tam zapomenout na parapetu. Během hodiny a půl bude již káva pravděpodobně zmrzlá a tím to končí.
Ach, ty Benátky. Přibližně před pěti sty lety to bývalo krásné město (zkrátka a dobře Serenissima Repubblica di Venezia), kde nebylo možné potkávat zběsilé turisty na každém kroku, jen občas pár přeživších templářů. A všude na trzích ryby. Dneska už bohužel nic moc. No co už.