To přišel den a jako by to bylo včera - bylo to včera - kdy se konečně rozhostilo to zvláštní vánoční ticho (a šelest) a zaplavilo kavárnu. Tradičně, jak to má být. A tentokrát se dokonce někde v dálce tajně točily dva mlýnky.
Zkrátka a dobře, vánočně blikající ulice, v hudbě znící nekvalitní komerční covery a vánoční punč na mramorovém stolku. Že by se to celé vánočně synchronizovalo? Asi se to tak zdá. A všichni jako by byli stále mladší a mladší a veselejší. I Vašek asi. A teda možná až na Élišku, woe. I když... Slepičky naše prostě. A nic nového, díkybohu, čas zastaven, zakonzervován a připraven, všechno dokonale pojištěno a zaznamenáno.
Rozvinutá diskuze odkryla dávné i nedávné taje a všechno se začalo barvitě synchronizovat, což je jedině v pořádku. A v pařátku. Jednou bude i synchronizace úplná, i kdyby to mělo stát celá města. Je to jednoduše síla větší než Evikjů. Každopádně diskuze, jakož i diskuze od stolků vedlejších, povznášela tajný význam celého místa a všichni měli velkou radost, v ledničce si lebedili humři a zdi se opět tyčily kolmo vzhůru, jako v obloucích ryzího zlata. Ale přece, jedna věc - chyběly vánoční červené ubrousky, no to snad...?
Vstříc synchronizaci, s vánočním punčíkem slavte.