Další konec roku, hodiny tiše tikají, venku vše vybuchuje, v krbu praskají polena a nahoře líně sedí znuděná kočka. Místy sněží a zároveň teplota stoupá směrem k nule. Je už noc.
Na spoustě blogy vyhřátých místech Internetu se pochopitelně uplynulý rok všelijak hodnotí, ale z naprosto nepochopitelného pohledu především z toho globálního hlediska, s ohlédnutím za obecnými událostmi ve světě. Jak je to smutné pro jejich autory, když ani nejsou s to se podělit o vlastní pocity z nejbližšího okolí, pokoje, zahrádky a jen stroze shrnou vše, co lze kdykoliv nalézt v archivech zpravodajských serverů. A ještě si u toho říkají copywriteři nebo cuže. Každopádně tady, hluboko v lesích a za každou borovicí, funguje všechno stejně postaru, tedy jako před pěti sty lety.
První záležitostí, kterou je třeba řádně pochopit, je fakt, že celý rok 2010 měl jen zhruba dvacet, maximálně pětadvacet dní. Já vím, je to k nevíře, ale je to prostě tak. Rozhodně to musí děsivě znít pro ty, co často od roku jako takového očekávají mnoho změn. A vychází-li začátek roku z posledních údálostí roku předcházejícího, nebylo tomu jinak ani v roce 2010. Hned leden v plné síle ukázal, jakou cenu je třeba platit za udržení specifické rovnováhy. Po jejím narušení se najednou začalo vše rapidně měnit k horšímu a vůbec nejlepší způsob, jak nezadržitelný pád zpomalit, bylo odletět do dáli. To se nakonec povedlo, avšak došlo k lehčí ztrátě kontroly nad určitými pozicemi a systémy a vlastně ani doteď to není celé úplně obnovené - tím jsou myšleny různé účty a systémové vstupy. Dobrým příkladem může být onen zatracovaný facebook. Daleko horší a nepředvídatelná situace nastala u DEW, kde muselo dojít k neuvěřitelným pochybení při kontrolách. Následkem je série dosud nepřesvědčivě vyjasněných úmrtí, a to skutečně otřáslo klidem prvních měsíců roku. Je patrné, že data a tajemství jsou v bezpečí pouze tehdy, pokud neexistují. Nezasvěcení se musí jednoduše smířit s tím, že spice must flow, a to za každou cenu, i tu nejvyšší.
Někdy z jara už bylo skoro jasné, že to celé bez kompletní synchronizace nepůjde, ale nic se nedělo. A to je dobře. Při sérii pokusů, aby správně padla kosa na kámen... ještě nešlo totiž přesně určit, že se synchronizace má řídit nějakými specifickými pravidly, ale co už. Byla to doba kdy ale přišel BT4 a celé to pozměnilo smysl trávení volného času. Pochopitelně éra eskalovala až minjiho světelným mečem, téměř dokonalým to nástrojem. Rovněž se poprvé na scéně, myšleno čistě z mého kontextu, objevil Ctirad, a to dokonce velmi reálný. Mrzí mě, že pak to všechno proběhlo v naprosto nevhodnou dobu. Dalším záchytným bodem pak mohly být noci, ve kterých přiletěli čivičtí mraci, na stole trojka a kolem už jen alieni. Od té chvíle se konečně začalo dařit v několika synchronizačních ohledech, konkrétně povedená částečná abecední replikace, kdy na jedno -X připadalo +X a obraz se vyjasňoval. Naštěstí. I když taky žádná sláva. Zpětně taky lze dojít k tomu, že TT přes potenciál nemělo moc reálných využití (∂) třeba teď oproti prosincovému I2T. Vyšší matemagie prostě, i když strohá představa (E, L) by byla nejen k pobavení :).
Pro zaručení dalšího velkého úspěchu bylo nejdřív nutné se s Paellou trochu podívat na draky, přičemž jsme u toho našli venku na ulici BSD. Jestli to byla a nebo nebyla náhoda, to ať soudí někdo jiný a veselejší. Důležité bylo, že jsme nějak nemohli najít to dokonale univerzální východisko z celé situace a pokud by byla synchronizace skutečně nemožná, muselo by jít vše v protisměru skrz jako 2.0, a to nakonec nevyšlo (snad je to i lepší). Místo toho se začal mlýnek točit kolem své osy; to byl tak trochu zlomový moment, protože poprvé jaksi pominul spánek a bylo možné zkusit chápat věci kolem daleko živěji a zachytávat je dokonce pomocí DSLR. Trochu cvičení s focením na sebe samozřejmě nemohlo nechat dlouho čekat. A hlavně u toho byly i zážitky během získávání paměťových karet. Je ale jasné, že CF jsou mnohem levnější a výhodnější například oproti xD. Každopádně to celé byla snaha najít fokus během čekání a dělat věci lépe. V rámci tohoto hledání a TT se mi povedlo ještě srovnat a dokonce předehnat krok v tom obecnějším kulturně-historickém kontextu, ale už i jen samotné focení přineslo další možnosti krom Místa, na kterém jsem pak mimochodem taky krom křížů objevil i schované JAS-39. Řekněte boom boom ba.
Ani v průběhu se nepovedlo vyzískat trojku - možná proto, že tlusťoch se bál, když tomu někdo proti němu rozumí. Byly to dříve dokonalé trojky - všechny původní USB porty, plný Emotion Engine a podpora jiného operačního systému byla zaručována a perspektiva využití byla tak krásná a čistá - no kam se na to hrabe takový krám, jakým je Xbox. Ale bohužel se zase do toho (jako do všeho ostaního) vložil nekonečný a blahodárný marketing a zničil všem naději i liuze. Ale přestože tohle padlo, neustále běželo běžných 35 GFLOPS přímo pod rukou a bylo hezké sledovat, jak někomu dalšímu dělají i upravené trojky radost a ti se smějí a procházejí se po zajímavých místech.
Záchytný bod číslo dvě, pochopitelně neodmyslitelné soví září. Sova s Hlodavci, to byly dva dny a jedna noc plná příležitostí, které nešlo jen tak nechat plavat. Sice jsme nevyhráli, ale byli jsme nejkrásnější tým a měli jsme GPSku s buzolou. Díky tomu celému procesu se taky hlavně podařilo navázat smysluplnou symetrickou komunikaci a učinit zásadní pokroky ve StyXu, které by byly asi těžko s původním přístupem realizovatelné. +1. Poprvé se taky objevil truhlíček, tak malý a voňavý, prostě kočička k pohledání. Je smutné, že to nevydrželo dlouho.
Technicky mi doba taky do spárů přinesla hotový poklad, MIPSem poháněný gigabitový wifi-n router a s flashem na DD-WRT i možnost tvorby a zabezpečení menší sítě na podnikové úrovni. Je smutné, že podmínky neumožnily vydání jemu speciálně věnovanému článku. Též se nedá říct, že by byl říjnový přechod z PowerPC na Intel zrovna upgradem, ale prostě jsem byl už donucen změnit stroj tak, aby vyhovoval současným marketingovým trendům. Není to úplně špatné, pokud se na to nedívá příliš podrobně. Zároveň taky je konečně reálně otevřená možnost spuštění soukromého střediska pro distribuované síťové výpočty, což, pokud se povede, bude naprosto neocenitelná hračka a síla, která už nepůjde zastavit.
A teď ta ryze čerstvá minulost. Svátky a samotný konec roku. Nejde k tomu dodat víc, než že jsme se dočkali samých překvapení, třeba koncem první poloviny prosince, nebo i přímo před Štědrým dnem, kdy se prvně smysluplně a v souladu se synchronizací počmáral wishlist. Nezbývá už než tušit, jak to celé dopadne. A situace kolem osob blízkých i vzdálených jsou rozpadlé. Měli jste někdy pocit, že jste, třeba i nedobrovolně, najednou středem celého vesmíru? Tak nějak to možná fungovalo. A pak byla tma. Myslím, že budu mluvit za všechny zúčastněné, řeknu-li, že ač vše formálně dopadlo dle očekávání, nemuselo být kolem tolik nepříjemností, nejasností, podrazů, podvodů a zrad. A na jazyk je potřeba si dávat pozor dvakrát.
Závěrem, jak už mnozí píší - ať je rok 2011 lepší než ten předchozí.