Krásný a milý podzim má kromě své skvělé atmosféry taky řadu nevýhod, například vlastnost lidi pohlcovat do svých spárů, melancholických nálad a v neposlední řadě jim zbytečně komplikovat dny různými nemocemi.
Ale nejde obviňovat pozdim jako takový, ten za to nemůže, je potřeba obvinit byrokracii, která vás vyšle do měst a divočin od čerta k ďáblu za každého počasí. A takhle to pak dopadá. Pak se dá jen sedět uprostřed místnosti s hlavou v rukách a zlobit se na ni, že není schopná poskládat pár slov, kterými toužíte někoho ve svém dopise potěšit, že bere elán při sestavování zábavného sovího reportu a o neschopnosti správně procházet několikasetřádkovými tabulkami radši ani nemluvím.
Takže pěkně k horkému čaji z jablek, postavit hrnek na parapet a koukat chvíli líně z okna. V bazénu se zrovna plácá obří hmyzák a nemůže ven. Nejhorší na tom je, že je pak vidět, co všechno budeme muset udělat. Nejde jen o bazén. Okna, dveře... Máme se na co těšit. A kdyby to bylo jen tohle, jsou tu i akutnější věci - selhávající technika a podobně.
Mimo to i sleduju mapu a vidím, že je potřeba počkat tak minimálně do prvního říjnového týdne, než se nám Orion ukáže a začne nás hvězdně ozařovat. A vůbec je zvláštní, jak se i ostatní souhvězdí budou měnit a smát se nám.
Whee. Tak zas nic.