Pár dní strávených na IRC uprostřed temných nocí přineslo svoje ovoce a přišel konečně čas se připravit na 1200km výlet do ZOO. To samozřejmě zahrnuje i jiné dílčí cesty do míst dávno zapomenutých, nuže...
Strefovat se po vesnicích je jako hrát karty od bonbónů. Na každém kroku se dá narazit na místo, které se nějakým způsobem zapsalo do dějin. Projeli jsme kolem několika takových a nakonec se dostali na správné místo, kde nás uvítal veselý pejsek a pořádně nás poslintal. Co naděláme. Pak jsme konečně viděli Rybí dobrodružství, u kterého malá Adélka zářila, smála se a asi nezlobila. V zahradě měli zlaté rybíky, ale neplnili nikomu přání.
-
Rybí dobrodružství -
Rybikjů -
Matýsek
-
Maketa Kuňky -
Pohled do pekel -
Kuňková skládačka
-
Podled mimo peklo -
Model hradu -
Silo
Výlet kousek vedle na Kuňku nedal vůbec zabrat a dle očekávání rozhodně nestál za to. Haldy lidí, ploty, zábradlí, pštrosi, evropské vlajky, lukostřelba a další haldy lidí. Prostě koza byla za stodolou. Zklamání ale ještě nebylo dostatečné, takže se to napravilo všeobecně špatným ostřením na foťáku. Přijelo pár nešťastníků na kole, znechutilo se a zas odjelo. Po dojedení zabalených anglických rohlíků nezbylo než se vrátit, podívat se na fotky skalniček a poté se znovu odebrat k jídlu brambůrek a salátu s balkánským sýrem a sledování více či méně kvalitních filmů.
V sobotu se ukáže, jak moc se dá připravit chystaná Sovička, která by měla zas něco znamenat a samozřejmě dojde i na veselou cestu za Medúzkou a Biáčkem přímo do jejich nory hluboko v horách mimo všechen signál světa. Sníme je, pokud se budou moc usmívat. V plánu je taky rozesílání spamů, které mě už dlouho nepotkalo, takže se velice těším. Jen ještě vykoumat, jak se to správně posílá mimo tuto zemi.
Závěrem report. Mluvil jsem s ní, i když jen několik minut, a zdá se, že je skutečně důvod zvažovat ony děsivé dvě varianty. Takže časem. Všechno bude, i pomeranče ;).
Čárovým kódům zdar.