Nebo podobné zaříkavadlo. Dalších 250 km za očima, čím dál blíž k cíli. Nic zvláštního se nestalo. Bylo, myslím, patnáctého srpna, přibližně 974 třětí Éry.
Výbuch ranního slunce rozpoutal vítr a mraky, co se těšily na svou premiéru, byly vyhnány nad hory do divočiny a dál pryč k moři. I přes několik málo kapek dál kolem míjely scény jako z minulého života, jako vzpomínky, které už nikam nepatří. Větrem se nesla líbezná melodie a pozdně-letní-téměřpodzimní vzduch plný touhy po žních se chvěl v jejích tónech, čistých a královských.
-
Vymleto -
Semletá cesta -
Výmol s kalužinou
-
Bylo to zkrátka zvědavé -
Dolu -
Modré mlýnky
-
Žlutá -
Dřevo na zimu -
Dřevo k semletí
-
Cottages and saunas -
Pohled ze stolu na dřívka -
Spirální stromek
-
Víření -
Spirálka -
Zeleniště se spirálkou
Markétka pobývala toho času na svém panství hluboko v lesích. Dovedu si představit jak krásně to tam tehdy znělo, dnes se kolem potulovaly jen tlupy šejdířů s kapsami plnými nevkusu. Výhled byl ale velkolepý, byly cítit čerstvé houby a vše jedna radost. Louky a stáda krav pak lemovaly cestu k novodobým mlýnkům, k nimž jen málokdo šel svou troškou přispět.
Nad táborem nevlála žádná vlajka. Pouhé šumění listů vzrostlých bříz drželo vládu nad tímto místem, bohužel prolezlým nemocemi. Jak je možné, že se tam dostaly nemoci, to nikdo nebyl schopen říci. Důležité je, že se to celé snad dalo do pořádku, nebo snad ne? Alespoň mě čekala dekontaminační sprcha. Účel byl krásně splněn nad očekávání, a proto více než přehnaně nepotěšilo, když jsem odhalil příčinu zmizení clonového čísla. Lama, lama, lama, mlýn, objektiv nebyl správně připojen. A tak ze všeho zbyla jen šmouha...