Jedna za druhou. Mizí. Jako listy ve větru. Přes listy občas prosvitne podzimní slunce. Na stole se leskne konvice s šípkovým čajem. Odcházejí pořád pryč. Nemůžou tu být dál asi. A ještě ke všemu přišel překrásný záblesk a pak byla už jen tma.
Proč to nevydržely? Co je k tomu vedlo? Je to jen nějaká móda, nebo čas plyne tak neskutečně rychle? Tak jako tak, na původních místech zůstáváme sami. Najednou se pak celý život vejde do pěti mega... se vším všudy. Mezitím se něco ztratí, něco zmizí úplně a tak. Proto je potřeba uchovávat denně vzpomínky. Přestože jsou i ti, co mají velmi dobré důvody ke kompletnímu zmizení. Vlastně ale... kdo může být stabilnější než ten, kdo je už dávno mrtvý?
Jako malé děti. Jen chodit dokola po domě a hledat odpovědi, to pořád nejde. Tak čekám, občas kontroluju, jestli je dobře nabroušená kosa a pokaždé mě to akorát tak naštve. Ten tlak okolo je příšerný. Každou chvíli je chuť se na to vykašlat, ale pak přijde ono "chudák Ája", pak další osobní spory a hned je vše zas na začátku. V dokonalém světě by se to nestalo.
Tuhle jsme taky jen tak seděli v odpoledni a mluvili o věcech, co se už dávno nestaly, něco hezkého o slepicích a dobytku, a připíjeli k tomu cosi muškátového. Bylo to zvláštní, posedlost BIO se podepsala snad všude a ničí tradiční postupy. Jen jedna vrstva? No co to je? Ale slušně se to podepsalo.
Za další, sáně. Nevím, jak je chytit. A nejde mi to. Jsem na to zřejmě matla. Skutečně jsem ji nechtěl zklamat, ale prostě se to nedaří, přesto se snažím ze všech sil. Dost možná mi tam před oči padá kosa a pak se to kazí. Chce to ještě promyslet. Nebo by byla lepší dokonale lámaná malá lama.
A v konci snad trochu psaní pro Tebe. Ani nevím, jak a zda vůbec Tě oslovit. Nechápu, proč mi tohle děláš a přesto pořád doufám, že to není záměrně a že to souvisí s jedním z předchozích bodů. Protože takhle, jak to vypadá zvenčí, se snad nikdo běžně nechová, nebo? Strašíš mě už i ve snech. Přestávám mít chuť s tím něco dělat, ale váže mě jistá dohoda. Stejně se tomu nevyhneš - přijdu. Snad to bude aspoň koutkem oka podle představ a všechno kolem jsou jen pasti.
A teď už běžte spát, nemusíte tu na mě koukat.