Eida.cz - Renesance na kraji léta

Bylo to z kraje tohoto měsíce, správně, z kraje července, kdy jsme se já se svou drahou sestřičkou vydali objevovat kouzla a magii nějakých míst a je docela nepraktické, že kvůli děsnému horku zatím nebyla možnost sepsat o tom alespoň krátký report. 

Celý plán byl dost divoký a rychlý, jak to říct jednoduše... prostě jsme ráno vyjeli osvíceni krásným sluncem a čistým nebem a bylo to. Cesta ale nebyla zas tak idylická, neboť hned z kraje jsem viděl nějaké malé ubohé koťátko, přejeté těžkými stavebními trucky, takže to samozřejmě kazilo náladu dost. 

Přijeli jsme akorát na čas a hodili auto šikovně do stínu. Okolí zářilo, bylo všude málo lidí, dopolední vzduch byl ještě krásně dýchatelný a svěží. Po náměstí sem tam vlály nějaké smetanovské praporky, občas projelo policejní auto chytající zločina a servírky se chystaly otevírat kavárny. Všechno tak, jak má být, chyběla jen správná muzika.

Nečekalo se ale dlouho, muzika byla dodáná v krásném balení v klášterních zahradách, kde byla dokonalá možnost si smočit nohy ve fontáně společně se Zoubkovými sochami a smát se německým turistům, pokřikujících své pomatené názory o renesanci na celé kolo. Když je řeč o renesanci, na mnoha stavbách v ČR je jasně vidět, že renesance sem přišla moc pozdě a není možné ji najít v jakési skutečně čisté podobě, jako je tomu třeba ve Florencii (za domácí úkol se jeďte přesvědčit do Florencie v roce 1460). Kromě turistů byly po zahradě také rozmístěny zajímavé instalace od holek z floristiky. Nejlepší ale stejně asi byla Flamenco tanečnice, která hezky vynikala ze shora za Šikem, ale nepovedlo se to správně zabrat. Z toho místa jsme taky zavolali slečně s kosou a povedlo se to, byla nadšená na Rock for People a smála se.

Pak přišlo zhruba odpoledne zpoza rohu a my zaujali strategickou pozici ve stínu na trávě vedle Baletky, sledujíc Veselého dílo "to je Kristus ježišmarjá", jak ho nazvala jedna procházející paní. Nějaký sympatický pár chtěl vyfotit... bylo jim vyhověno a získali tak pravděpodobně jedny z nejlepších fotek vůbec, soudě dle jejich vkusu fotit vše kolem bez rozmyšlení. Digitální kompakty k tomu prostě svádějí, ďáblové jedni.

Na konci jsme se odebrali ke krásně vyhřátému autu, kde čekalo překvapení v podobě horkých kapek do očí. Smál jsem se jim dosti pekelně a šel je ochladit do fontánky s rybikjů, což nakonec zabralo a všechno pak bylo jako dřív. Cesta pak zas utekla spolu s nabranými hmyzáky. Zase se jednou zadařilo.