Sotva se mi před očima dozobrazilo psaní Mým národům, oči mi velmi příjemně propálilo moravské slunce. Bylo to někdy před osmou ráno a paprsky už dávno sílily, jako by chtěly poskytnout všem ztraceným v čase aspoň trochu energie.
Všechno probíhalo podle plánu, jízdenkový automat byl stále nefunkční a jakákoliv finta zabrala. Skoro prázdná dvanáctka potěšila a nic už nestálo v cestě za vysněným cílem. Ústav matematiky na FEKTu se červeně smál a ukázal své netušené zrady. Vzhledem k jeho rekonstrukci není otevřené boční schodiště a nikde vnitřkem se nešlo dostat, takže mi minjík musel dát malý hint, že se celá budova musí obejít tím proskleným děsem a pak jsou tam výtahy a schodiště. K mému zklamání jsem trefil a konečně našel přesně to, co jsem nehledal - někoho jiného. Rozvrhu nebylo porozuměno.
Po ukořistění časopisu cestou na FIT jsem se konečně dočetl, jak si mohu jako chudá studentka velmi dobře přivydělat erotickou brigádou. Čtení bylo zajímavé, ale nevýhodou čtení za pochodu je nutnost dávat zároveň i pozor na cestu, takže to bylo divoké, pomalé a k ničemu.
Fakulta byla skoro prázdná... Ale není se čemu divit, taky bych spal ráno, mít možnost. Před devátou jsem se naboural do CVT a začal lovit rozvrhy místností. Nějací dva spolužáci mi vysvětlili, že je středa, takže moje lamení nebylo na místě a dokonalý plán s posunem cvik nemohl být uskutečněn. Tak snad někdy jindy,
Když se mě zmocnila bezmoc, odporoučel jsem se zpět na rolu v naději, že mě bude čekat zasloužený odpočinek. Kdo ví, asi by se to i zpět na tu dvanáctou stihlo, ale kdo by o to při takové únavě stál. Nějaký hindu cestou oslovil nebohé růžolící děvče s knížkou v ruce a ptal se, zkama že pojede train to Vienna. Přestože mu poradila správně ve snaze o co nejlepší angličtinu, šel jinam, ale následně se přesunul správně. Čekal na mraze až do 11:16 (a kdo ví, možná i víc). Cítila se asi provinile, pozorovala holuby a smála se na ně. V hale se rovněž stalo i cosi jiného. Kdo by řekl, že koupit si falešný pocit dobročinnosti může být až tak snadné! Nuže, na zemi něco cinklo. A byla tam celá pětikoruna. Téda. Následně šla kolem jakási paní pověřená prodejem bezcenných cetek na podporu dětských domovů. Přestože ty magnetky či co byly velmi drahé, šlo jí věnovat příspěvek i bez magnetku, což jsem šikovně využil.
A teď se to cestou kazí. Nejdříve tunely znemožnily několika osobám včetně mě uskutečnění několika mobilních hovorů a co hůř, nebe se začalo opět kazit. Moravské sluníčko však ale opět vyjde a zaleje nás svými paprsky, už brzo. Tak tedy dobrou noc.
Tento článek přečetlo již 36 čtenářů (0 dnes).