Místo kvalitního večera přišlo zatím jen utrpení. Jakoby se všechno začalo zase motat a zbytečně zamotávat a zamotávat se do sebe... Sklo se nerozbilo, boty šly tiše a únava způsobila nečekaný výlet. Celkem smutný, nebylo moc kam jet. Nakonec zvítězila hvězdárna, která působila velice klidně a nečinně přihlížela nedalekému shonu na parkovišti. Autobusy projížděly jeden za druhým. Dokolečka. Nedá se tam projet, je to zavřené jako všude...
I když se to venku snaží vypadat pokud možno listopadově, zas taková zima není a v autě nebylo rozhodně těžké přečkat. Ani nedošlo k žádnému zamlžení nebo podobným nekalostem. Listopadové listí je ale krásné. Javorové. Barevné. A do toho všeho labutě a kachny hrající si ve vodě. Prostě nádhera. Nicméně je to zas jen jedna z předzvěstí blížící se zimy.
Letošní Vánoce snad budou v něčem lepší než ty minulé. Kdo ví. Možná není správné vkládat tolik nadějí do představy klidných Vánoc, nebo hůř, do představy poklidného čehokoliv, co se nemůže splnit, tedy alespoň ne teď, ale i tak je důležité a snad hezké o něčem takovém snít.
Už je nejlepší doba na zařizování všech vánočních překvapení, aby pak nebylo pozdě, než nás všechny prosincové nástrahy pohltí. A že jich bude. Těm obvzlášť nepěkným je potřeba se vyhnout. Zastavit je. Jakkoliv. A ty ostatní překonat s nezkrotnou dravostí a odhodláním. Budou to nějaké drobné projekty, trochu diferenciálního smetí a nakonec sladká odměna, doufejme.
Ještě zbývá tohle všechno správně sesyncovat s okolím, aby nedošlo k nějakým chybám navíc. Venku je to už cítit. Málo, ne jako dřív, ale přece je. Nejde to nijak popsat. Nejde to nijak nakreslit. Začátek opravdového podzimu a zimy je potřeba prožít a věřit v ně. Protože pak se to snad v dobrém vrátí.
Už to teď zas vypadá na noc a nic se neděje. Ani venku, ani nikde. Docela by mě zajímalo, jak moc to dneska Hildě sluší a zda tančí s vlkodlaky. Zda jsou všichni v jednom kole a smějí se. Jestli jsou světla dostatečně ostrá a zároveň z nich nebolí oči. Nebo naivně doufat, že udělali ve svých programech pokroky a chovají se pěkně. Kéž se to nikdy nedozvím.
Tygřík nám mezitím stůně kdesi doma... Jak smutné. Říkala, že to nic není, jen maličkost, na kterou každý chlap umírá. Zatím je ještě čas, ale pak třeba dojde k přehodnocení vážnosti podobných stavů a metod změny léčby. Tělo se dá ničit všelijak, ale mnohem výhodnější je fungovat s antibiotiky, které sice rozhodí všechno možné, ale zajistí zmizení všemožných nežádoucích primárních problémů, než to zkoušet řešit bez pomoci samostatně. Teď mi to třeba přišlo skoro jako požehnání. A to je fajn.
Extrémní pokroky na farmě se teď nekonají. Na 31. levelu stále není k dispozici dárkování olivy, to je na nic. Je potřeba nasbírat ještě o 11000 XP víc a dojít na 32. Pak se uvidí. Zatím jedině zkoušet masterovat, a to nejlépe věci kvetoucí. No co se dá dělat. Uvidíme se.