Zlopatil jsem si pohádku! Ale ne, to je neštěstí. Už zase. A přitom se zdálo, že něco víc bude jak prdnutí rohlíkem. Taky posloucháte rádi ticho?
Plazíce se tmou v nadnárodním vlaku a v očekávání kvalitní nečinnosti si tu právě tak nečekaně čním do prázdna. Vrací se mi celý den jako hlavička zápalky. Ještě v noci jsem měl svou nejněžnější, spící, tak blízko, tak skutečnou... a pak, deštěm a padajícími listy v soumraku podzimu, se mi nenaskytla příležitost usnout. Pamatuju si to. A je to lepší - kdo ví, co by se dělo. A pak to ráno přišlo. Pelikán a mňoukání do stropu. Vlastně až vzápětí. To zas minjík něco pohnojil. Pohnojíme mu taky. Po necelých dvou hodinách spánku přišlo nebe vysoko nad oblohu. Trvalo celých jedenáct minut, než ten zákeřný Intelácký bastard nastartoval.
Nepoznávám smyčky v textu. Celá ta představa je šílená. Po několika minutách bezúčelně strávených na FB přišli na řadu Simíci. Jsou pěkní. Vyšinutí. Ďábelští. A zlomyslní. Má zlomyslná pracuje v armádě. Ze začátku se to tak zmatlalo, že jsme neměli peníze ani na základní vybavení. Celý ten dům vypadá příšerně. Asi to chtělo udělat lepší chodbu a trochu to celé protáhnout do zahrady. Asi se nechápu, proč mi tak děsně skvěle sedí představa eLka a předzahrádky, ale mám to zřejmě zažité.
Chudák malá. Musí spát v mrňavé místnosti s vlastním obrazem nad hlavou. Obrazem Šílené Karolíny. Pak, jako obvykle, začalo hořet. Smála se hasičovi. Smála se tu noc, co jí chtěli vykrást. Užívala si sebemenší utrpení zlodějky. Pekelně se smála.
Přišlo přerušení. Nebyl čas myslet na oběd. Nechtělo se mi do práce ani trochu. Ale vůbec. Hodil jsem na sebe v rozmaru nějaké to letní oblečení a nakonec odjel do dáli.
Morava zářila jako vždy. Všude plno děsivých a divných lidí. Nepovedlo se mi vyřídit pár telefonů a šel jsem na školení. V druhé hodině tam přišla nejspíš největší nuda ze všech. Nějaký mix mezi vyrostlou Medúzou a čímsi. A bylo to uspávající. Trvalo to naštěstí jen půl hodiny, ač to pravděpodobně přineslo spoustu kvalitních informací. Po konci přišlo prázdno a nějaký vyšší post, co se ho snažil zaplnit. Žvanil nesmysly a pomlouval naši kavárnu. Měl v hlavě boty.
Přeháním se svými cheezburgerovými aspiracemi všechno. Konec konců, co mám dělat. Rád bych se taky choval ďábelsky a napsal nejlepší román a byl spisovatelkou za 4000 simoleonů týdně. Nebo jiný způsob.
Tahle gelovka je vážně dobrá. Něco napíšu a ono to tam zůstane. Cestou se mi ještě honí hlavou nějaké vzpomínky, co shořely. Houžovci, ta měla v hlavě sýkorky a odjela na koňovi. Tak snad i podobně cajzliště zmizí v dějinách dneška.
Výborně. Konečně tomu nerozumím. Explodovala mi hlava. Mám rád ji a mám rád vepřový. Ole hyvä ja kirjoita jotain.