Tak takhle blbě od hlavy mi už dlouho nebylo. Asi se něco zkroutilo a... nojo, je to nejspíš jen moje chyba. S postupem času mě čím dál méně baví se někam hnát a neustále nestíhat. Řekněte kvak.
Jako třeba dneska. Aby člověk stihnul se nechat znechutit v deset dopoledne, musí být vzhůru už kolem čtvrté ráno. No nepotěší to snad? Musím říct, že všude jde úroveň neúměrně dolu. Dřív před pár lety by asi nedošlo k tomu, že by v IT místnosti až tak mrzké procento lidí tušilo, co je vlastně C a UNIX. Kruci, taková ignorace a přitom by měli mít o vlastní rozvoj zájem a sami se snažit získávat nové vědomosti. Jo a správné náboženství je qwerty, nikoliv qwertz, zvykejte si. Působíte pak jak lamy největší, a to vždy. Netvrdím, že by všichni měli být dejme tomu zatvrzelými linuxáky, to by zas byl další extrém. Tyhle lidi taky nemám moc rád... jasně, rozumí tomu, ale za jakou cenu? Linux je pro mě spíš takovým užitečným otrokem na tvrdou a špinavou práci (třeba řízení HIVE, že), ale jako životní filosofie, založená spíš na jeho technické podstatě než na otevřenosti, je prostě zcestnost... Tak uvidíme, kolik z nich letos přežije tenhle semestr. Pokud chtějí mít nějaký vnitřní pocit, měli by zvládnout naučit se základy C99 za jediný den, mít zkušenosti s kompilací jádra BSD, pochopit zásadní rozdíl mezi ICQ a Jabberem a tušit, jak vlastně běhá to pitomé x86. Ale to nic, to je jen moje snůška keců.
Nemálo dlužím minjíkovi prachy :D. Dneska jsem tam k nim naběhl ve velké dávce znechucení a vyčerpání. Proto taky nechápu, že všici zářili jak právě utržená sluníčka. Především tedy Paella. Ale co, povedlo se mi tam nabít mobil a ještě jsem stihnul s nima i zakousnout oběd, takže v pohodě. Zlom nastal bohužel ve chvíli, kdy jsme bůhvíproč čekali na tamty klauny, díky čemuž jsem přišel na mou další akci místo ve 13:30 až ve 13:47 a dostal za to teda na můj vkus víc než dost vynadáno. Ještě z toho plyne jedno veselejší poučení - 44 je 84 pozpátku, kdyby někdo jako já netušil.
Mám ale výhled z výšky. Ve čtvrtek si ho nejspíš pojedu zařídit a zasmát se tomu. Bude tam ale ještě hodně práce. Tolik je toho potřeba udělat a rozsekat... No snad jen za tenhle rok. Pak by bylo fajn to ještě nějak beruškoidne pořešit, což by bylo víc než fajn a mohli bychom zvětšit svoje farmy, aby se nám tam případně bez problémů vešly krovky, aby nezmokly. Ale mít tak croissant... nejen s nugátem a šunkou. Hmm.
A zatímco tady řeším, komu co a kdy snědl mýval, napadá mě, že bychom zas někdy měli zkusit zapálit kuchyň a nakrmit Tygříka. Co to bude tentokrát, to nikdo neví... a hlavně kdy. Popel a saze prostě. Snad mě bude inspirovat silný zážitek z Hanebných parchantů. Koneckonců, takové jídlo plné krve, násilí, brutality a hákových křížů nemusí být nutně špatné a může to chutnat stejně dobře, jako to zní.
Jo a na farmě se mi celkem daří, dík za optání. Je pravda, že tam už nemám možnost být tak často a intenzivně farmařit, takže nás všechny i se mnou jednou přejede Hilda se svým tuningovým kombajnem a my budeme jen její pokorní služebníci, co jí budou donekonečna vytrhávat havrany, hrabat pampelišky a plašit listí, ale i tak to stojí za to. Nabízí se tím tak na závěr jedna magická otázka - vypadám já jako havran? Kdo mi poví?