Eida.cz - Zatoulané víkendové litomyšlenky

Konečně je snad za námi jeden ze zatím nejnáročnějších týdnů v roce, takže mi už nic nebrání v touze napsat něco málo o uplynulém víkendu, kdy jsme podnikli zajímavou a zábavnou cestu do Litomyšle.

Litomyšl (pro pokročilé - 13370mysql) je nádherná a rozhodně stojí za návštěvu. Dobrou zprávou pro všechny, co se jako já bojí, že nebudou mít kde zaparkovat, je to, že Litomyšl byla už asi od začátku vybudována jako jedno velké parkoviště a zakotvit se tam dá téměř kdekoliv, a to i skoro přímo u zámku. Snad jen náměstí je nějak placené. Za pochvalu stojí rovněž i oficiální web města - www.litomysl.cz, kde se dá snadno dohledat opravdu spoustu užitečných informací. Ostatní obecné informace o historii a tak si dohledejte sami.

Samotná cesta byla moc krásná a překvapivě rychlá, nedocházelo k žádným komplikacím a i počasí se nám celkem povedlo. Prostě bylo tak nějak pod mrakem, ale akorát teplo a hlavně nepršelo, takže maximální spokojenost, alespoň z mé strany určitě.

Ve městě probíhalo paralelně spoustu akcí a výstav. Tou nejvýznamnější byla pochopitelně Smetanova Litomyšl, které jsme se neúčastnili. Dále pak velké množství stánků se suvenýry na náměstí, jarmark jak má být, k tomu pódium a živá hudba, o které si jen těžko lze něco myslet. Po celém území města se nacházejí velice zajímavé konstrukce Aleše Veselého. Jsou občas tak podivné, že přestože nad nimi zůstává rozum stát, snadno si je člověk zapamatuje a uvažuje o nich. Z těch, co mi v paměti utkvěly, bych jmenoval Unstable cube na Toulcově náměstí, Velké enigma umístěné provokativně přímo ve vchodu ze schodů, Bod ve vesmíru a Vstup do zákona ostře kontrastující s piaristickým kostelem Nalezení sv. Kříže (šikovně pohledem ze zámecké zahrady).

Nicméně jedním z těch hlavních důvodů naší cesty byl Josef Váchal. Trochu jsem si naběhl, když jsem prvně sgrafitovou výzdobu dřevoryty s výjevy z Krvavého románu na zdech domu ve Váchalově ulici nazval čmáranicemi na zdi, ale snad tak zle nebude :). A protože komu se nelení, len nepěstuje, bylo naším dalším cílem jednoznačně Portmoneum, před kterým je perfektní vyřezávaná vykulená soška. Přišli jsme tam akorát včas, ale slečna uvnitř vypadala i tak velmi znuděně, přestože se usmívala a s radostí nám prodala studentské vstupenky a dala do rukou zalité papíry s výkladem. Po chvíli obdivování a koumání samotných místností a detailů jsme přešli do druhé části a vzali pozpátku Fausta. Pak mi to trochu děsivě zamňoukalo.

Během procházky po klášterních zahradách na první pohled jistě zaujmou Zoubkovy sochy. Bylo to celé doprovázeno hudbou. Krom nich byly dočasně po celé zahradě k vidění dekorace od různých autorů představující jednotlivá Smetanova díla. Cestou jsme chytili krásný pohled na odrážející se západ slunce v oknech kostela Povýšení sv. Kříže.

Litomyšl je z našeho pohledu celkem zajímavá i z hlediska velkého výběru druhů rozlévaného vína v různých kavárnách nejen na náměstí. V jedné z nich mají dokonce i velký výběr čokoládových pralinek, pohodlné posezení a relativně dobrou, správně podávanou a zároveň i levnou kávu. Zkrátka každý by si měl při procházce rozhlehlým náměstím přijít na své a nezabloudit u toho.

Dalšími z pozoruhodných záležitostí, se kterými jsme se setkali, jsou například základní umělecká škola Bedřicha Smetany v ulici Boženy Němcové, dům, ve kterém Božena Němcová krátce žila (spočítejte si to) a tvar kříže na zdi v kostele Rozeslání sv. Apoštolů.

Zkrátka, návštěvu Litomyšle nezbývá než doporučit. Ale aby se neřeklo, že jsem nějak zaujatý a všechno jim tam jen vychvaluji, tak jednu věc tam rozhodně nemají. Dinosaury.

Mějte se krásně a napište, jaké zážitky z Litomyšle máte vy! Papa!