Myslím, že se jaro vrátilo a konečně udeří. Dokonce i za hradbami to vypadá, jak má, jen úplně jinak. Tak nějak věřím, že přes všechny naše ztráty i Kocík kdesi kráčí do nového jara a nese nám svoje požehnání a chuchvalce. Je to tak hezké. A přitom smutné.
Mezitím rajčátka skvěle prosperují. Těším se na ně, malé, maličké mazlíčky, co půjdou během nějakých týdnů konečně do volného výběhu, kde budou okrasou.
Dobrodružsví tedy začíná, jaro je vždycky pomyslnou dělící linkou. Vcházíme do naprosto jiné dimenze, která nás musí pohltit. Teď se to sice kvůli nedostatku času moc nezdá, ale ono to přijde. Jako sluníčko, jako zvířáčci. Jako dobrodružství.
Zatím žádné komentáře.