Výhodou Františka je to, že ho už moc věcí nerozhází. Překonal hrozby komunismu a už chce žít pouze svobodně, díky vítězství v kostele, které nám Marek zařídil. Ale jako každý rok, jak vítr vane, počasí se mění a nakonec nezáleží ani tak na těch vesničanech, jako spíše na květech. Jaro v nákvětu, na předměstí, další rok v řadě za hradbami, nepřináší letos takový odvaz. Po loňské apokalypse se všechno jen těžko dává dohromady. A okolo vítězí už jen AI stroje.
Hodně zábavy na jiných místech obstarávaly nekonečné květy padající společně se sněhovými vločkami, zdánlivě asi už posledními, které teď padly. Tichý okamžik, se kterým se dá dýchat, ale nemůžeme ho polapit. Tolik se těším znovu na cesty rozkvetlými biomy.
Najít si čas na jaro je každoročně hříčkou, smáčenou nemocemi a povinnostmi, někdy narozeninami a někdy prostě jen dychtěním po skutečně schůdném okamžiku na čaj. Hodně okamžiků bude zase brzo dostupných, jen co drtivou práci budou vykonávat stroje. Jejich úsvit je tady, jaro strojů, den brouků, den sloní poezie.
Zatím žádné komentáře.